Články / Recenze

Svébytná estetika zablokovaného hrdla (Dmitrievna)

Svébytná estetika zablokovaného hrdla (Dmitrievna)

Vadim Petrov | Články / Recenze | 31.12.2018

Začátek a Dmitrievna se dusí, píseň Hystericus reflektuje možný příznak úzkostných poruch – zablokované hrdlo. Pro pop nezvykle temný text dokresluje odevzdanou atmosféru první skladby, moc se ale nehodí na začátek desky. Raději si představme titulní track jako poslední, tam se protancujeme až za chvíli a po doznění posledního delaye zůstane pocit očekávání, touhy normálně dýchat, vidina svobodných zítřků.

Debutové EP vydává Dmitrievna po několika singlech a pár živých vystoupeních. Z původní touhy tančit vytepala internetovou personu, která se čím dál častěji manifestuje v českých i berlínských klubech v podobě techno divošky z východu.

Zpátky do nultých let: na mezinárodní fenomén tehdy stačilo, aby se dvě holky chytly za ruce, a do rádií se občas vloudil i breakbeat. Hifivěže, diskmeny, vypalovačky, lihovky, co vlastně znamenají ty plusy a minusy na cédéčkách? V prostoru se objevují rozličné samply, laser sotva přečte data z poškrábaného povrchu disku, zahleněný distortion ukotvený důrazným kopákem. V téhle estetice se Dmitrievna přehrabuje a vytahuje na světlo zapomenuté drobnosti. Výjimečnost jí dodává charakteristický zpěv, krom tracku Ya se jedná výhradně o táhlé a často záměrně repetitivní pasáže ztrácející se ve vrstvách reverbu. Nehledejte ale žádné umčo, nebo ho aspoň nehledejte moc, příjemně afektovaný projev stojí v kontrastu s předvídatelnou strukturou tanečního popu. Dmitrievna se ale nesnaží setřást pouta rádiových aranžmá, naopak se v ní vyžívá.

Nejvíce se o pozornost hlásí track Ya. Nahrává mu hned několik skutečností, zejména ale vokál. Dmitrievna se místo nepřítomného hloubání pohybuje někde na hraně rapu a prostého verbálního útoku (čti: zjebu), navíc konečně zahodila nemastnou angličtinu a káže rusky. Zní cize, agresivně a nepoddajně, skvělý osobní manifest. Zároveň nasadila kopák, za který by se nestyděli ani dřevorubci, co v mraze kácí duby kňazovi na statek.

Dmitrievna na debutovém EP představuje svébytnou estetiku, která skýtá potenciál, čočka je ale ještě zamlžená a potřebuje vyleštit. Nejde o definici, zatím spíš o slibný návrh.

Info

Dmitrievna – Hystericus (Napp Records, 2018)
fb interpretky

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?