Články / Recenze

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

Petr Dostál | Články / Recenze | 20.04.2019

OHODNOŤTE DESKU

Trvalo to osm let. Poslední album Gravity the Seducer vydala liverpoolská synthpopová čtveřice Ladytron v roce 2011 a jak v nedávném rozhovoru řekl Daniel Hunt, po pěti deskách a dlouhých turné potřebovali krátkou pauzu. Jenže ta byla nakonec delší a než na svět přišla nová deska, hodně se změnilo. Hudebníci se zabydleli v různých koutech světa, s nimiž prožívali vnitropolitické i globální problémy.

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě. Když k tomu přidáme textové motivy ohně, snění a zoufalou snahu všemu utéct, máme leitmotivy celé nahrávky. „Oh we hang on the wire, and walls get higher, just until fire catches them,“ zpívá Helen Marnie v úvodní skladbě Until the Fire a přibližuje nám tak své vnímání společenského statu quo. Ladytron si pohrávají s metaforami zániku, jen když porovnáme jednotlivé skladby, texty působí poněkud stereotypně.

Hudebně Ladytron přitvrdili. Příkladem je elektrorocková skladba You‘ve Changed, která svým až industriálním zvukem připomíná Nine Inch Nails nebo loňské album Savage od Garyho Numana. Zároveň na něm nechybí pastiše na starší synthpopové písničky, když takové Until the Fire nebo Far from Home připomínají skladbu Ace of Hz z předchozí desky. Nejpřístupnějším songem je pak The Island, který má svou repetitivní jednoduchou rytmikou blízko k dreampopu M83, naopak tracky Figure a Horroscope tu jsou poněkud navíc.

Celkové resumé? Napadají mě slova o sympatickém návratu. Jsou tu silná místa, jež se vyrovnají nejlepším skladbám, které kdy udělali, jsou tu výkyvy, ale taky zdařilý pokus o ostřejší sound. Když k tomu přidáme ideovou potřebu pasovat se do pozice sirén apokalypsy, sympatická nahrávka to dozajista je. I když jen burcuje a nenabízí východisko.

Info

Ladytron – st (!K7, 2019)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.

Temné, minimalistické i taneční okamžiky (Dead Janitor)

redakce 11.07.2019

Výsledkem soudobé IDM elektroniky mixované s industriální špínou a syrovostí je zvukově pestré album, které přináší temné, minimalistické i taneční okamžiky.

Bez práce není budoucnost? (Práce na budoucnosti)

redakce 07.07.2019

V brněnské Fait Gallery právě probíhá rozsáhlá výstava uměleckého i partnerského dua Pavly Scerankové a Dušana Zahoranského s názvem Práce na budoucnosti.

Vzpomínání pouze s úsměvem (Keb' Mo')

redakce 04.07.2019

Keb' Mo' je nejsilnější v podobě, která je předložena na aktuální nahrávce. Hudba je to nanejvýš hravá, má v sobě nostalgii po starých časech, auru vzpomínání.

Rokec par excellence (Arrogant Twins)

redakce 29.06.2019

Tahle deska je prostě sakra zábavná i bez nadstavby historek z podsvětí, i když právě ta ji ale v ringu často zvedá z průměru.

Košické morské panny vracajú úder (Business Mermaid)

redakce 26.06.2019

Album Light Delight zhudobňuje práve pocity stiesnenosti, všadeprítomnej šedivosti všedných dní, stereotypného kolobehu a stresu z nezvládania valiacich sa deadlinov.

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.