Články / Recenze

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino | Články / Recenze | 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené. Daniel Prokop je mediálně známý sociolog zaměřující se na ožehavá politická a sociální témata. A jeho kniha je sice plná odkazů na kvantitativní průzkumy veřejného mínění (tabulek ani grafů se bát nemusíte), jako insider si je však dobře vědom jejich limitů, mnohé chybné metody v knize i rozkrývá. Výsledky těchto průzkumů se totiž dají velmi snadno postavit tak, aby vycházely, jak mají, anebo tak špatně, že o ničem nevypovídají. Záleží na tom, koho, kdy, jak na co se ptáte a jak výsledky interpretujete. Některé průzkumy se však vskutku snaží objektivně postihnout nepostihnutelné, a to tendence společnosti k určitému kolektivnímu jednání.

Slepé skvrny jsou místa na sítnici, které nám zabraňují vidět věci, nacházející se v naší těsné blízkosti. Zde jsou myšleny společenské neduhy jako chudoba, nekvalitní vzdělávání, špatný systém sociálních dávek, nedostupnost bydlení či genderová nerovnost. Ne že bychom o nich nevěděli, ale většinou nevidíme jejich skutečné příčiny a často ani důsledky. Autor se nám je snaží pomoci dohledat a spatřit je. Navíc jako angažovaný „veřejný intelektuál“ přichází i s návrhy možných řešení, jako je třeba menší zdanění práce a větší zdanění majetku. Řadí se tak mezi sociální vědce, kteří dnes poukazují na selhání ideologie věčného růstu a bludnost neoliberálních manter o tom, jak si je každý strůjce svého blahobytu.

Ekonomické i sociální nůžky jsou dnes až příliš rozevřeny a do sítě chudoby se chytá, třeba v podobě exekucí, spirály zadluženosti či sociální vyloučenosti, čím dál víc lidí, bez vyhlídky na světlejší zítřky. Bohatí bohatnou - chudí chudnou. Pokud se celkový ekonomický systém nezačne narovnávat a lidé nebudou mít podobné startovní podmínky, čekají většinu z nás hubené časy. Jsme tak zřejmě svědky fáze kapitalismu, kterým je oligarchizace politiky v čele s populisty Trumpem či Babišem, kteří hájí především své zájmy a ohýbají si zákony dle momentální potřeby. Přitom umně vytvářejí dojem, že hájí zájmy „většiny“ a zaběhlý pořádek. Ale co když se z tohoto „pořádku“ stal pořádný svinčík?

Prokop pobýval i ve Spojených státech, a tak může i srovnávat tamní situaci s tou naší. Celková tendence je bohužel obdobná - zneužívání státu politiky, vzestup nového populismu, snaha o polarizaci společnosti, eroze demokracie, ignorance klimatických změn, korupce, sílící vliv dezinformací či šíření kulturních stereotypů. Z našeho prostředí se dá jmenovat účelové šíření nepravdy o 80 % většině, která prý nesnáší migranty, což však neodpovídá žádnému reálnému průzkumu, ale populisté s tím rádi operují a poukazují tak na údajnou odcizenost „intelektuálních elit“ a vytváří zástupné kulturní války. Ty však jen překrývají skutečné společenské a politické problémy. Populisté pracují více s dojmy a emocemi než s fakty, ale lidé na to často slyší, protože strach a nenávist spojuje víc než pozitivní vize. Navíc se rádi pasují do role zástupců „fiktivního“ lidu, přestože nahrávají především zájmům oligarchie, bank a korporátů. Podobnými problémy se ve svých posledních knihách zabývají třeba novinářka Naomi Kleinová či antropolog David Graeber a docházejí v nich k velmi podobným závěrům.

Na jedné názorové misce vah jsou dnes zaslepení „konzervativci“, na druhé zase obdobně slepotou postižení „progresivisté“. Obě strany vidí svět prizmatem své ideologie, což obvykle nevede k rozumnému konsenzu, který je v demokracii nutností. Prokop se snaží o vyváženost, ale zároveň směřuje k potřebné změně než k udržování statusu quo. Důležitým motivem jeho práce je tak zamyšlení, jak realisticky udělat naší společnost spravedlivější pro skutečnou většinu lidí a ne jen pro úzkou elitu nejbohatších, a narovnat tak ekonomickou i společenskou nerovnováhu. K tomuto procitnutí a vyléčení z dočasné slepoty může snad pomoci i tato kniha plná ostrých dat, ale i vtipných metafor.

Info

Daniel Prokop - Slepé skvrny (Host, 2020)
web vydavatele

Obsáhlou esej věnovanou Slepým skvrnám najdete v magazínu Full Moon #111-112.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Dantez 10.08.2020

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.