prof. Neutrino | Články / Recenze | 12.07.2020
Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené. Daniel Prokop je mediálně známý sociolog zaměřující se na ožehavá politická a sociální témata. A jeho kniha je sice plná odkazů na kvantitativní průzkumy veřejného mínění (tabulek ani grafů se bát nemusíte), jako insider si je však dobře vědom jejich limitů, mnohé chybné metody v knize i rozkrývá. Výsledky těchto průzkumů se totiž dají velmi snadno postavit tak, aby vycházely, jak mají, anebo tak špatně, že o ničem nevypovídají. Záleží na tom, koho, kdy, jak na co se ptáte a jak výsledky interpretujete. Některé průzkumy se však vskutku snaží objektivně postihnout nepostihnutelné, a to tendence společnosti k určitému kolektivnímu jednání.
Slepé skvrny jsou místa na sítnici, které nám zabraňují vidět věci, nacházející se v naší těsné blízkosti. Zde jsou myšleny společenské neduhy jako chudoba, nekvalitní vzdělávání, špatný systém sociálních dávek, nedostupnost bydlení či genderová nerovnost. Ne že bychom o nich nevěděli, ale většinou nevidíme jejich skutečné příčiny a často ani důsledky. Autor se nám je snaží pomoci dohledat a spatřit je. Navíc jako angažovaný „veřejný intelektuál“ přichází i s návrhy možných řešení, jako je třeba menší zdanění práce a větší zdanění majetku. Řadí se tak mezi sociální vědce, kteří dnes poukazují na selhání ideologie věčného růstu a bludnost neoliberálních manter o tom, jak si je každý strůjce svého blahobytu.
Ekonomické i sociální nůžky jsou dnes až příliš rozevřeny a do sítě chudoby se chytá, třeba v podobě exekucí, spirály zadluženosti či sociální vyloučenosti, čím dál víc lidí, bez vyhlídky na světlejší zítřky. Bohatí bohatnou - chudí chudnou. Pokud se celkový ekonomický systém nezačne narovnávat a lidé nebudou mít podobné startovní podmínky, čekají většinu z nás hubené časy. Jsme tak zřejmě svědky fáze kapitalismu, kterým je oligarchizace politiky v čele s populisty Trumpem či Babišem, kteří hájí především své zájmy a ohýbají si zákony dle momentální potřeby. Přitom umně vytvářejí dojem, že hájí zájmy „většiny“ a zaběhlý pořádek. Ale co když se z tohoto „pořádku“ stal pořádný svinčík?
Prokop pobýval i ve Spojených státech, a tak může i srovnávat tamní situaci s tou naší. Celková tendence je bohužel obdobná - zneužívání státu politiky, vzestup nového populismu, snaha o polarizaci společnosti, eroze demokracie, ignorance klimatických změn, korupce, sílící vliv dezinformací či šíření kulturních stereotypů. Z našeho prostředí se dá jmenovat účelové šíření nepravdy o 80 % většině, která prý nesnáší migranty, což však neodpovídá žádnému reálnému průzkumu, ale populisté s tím rádi operují a poukazují tak na údajnou odcizenost „intelektuálních elit“ a vytváří zástupné kulturní války. Ty však jen překrývají skutečné společenské a politické problémy. Populisté pracují více s dojmy a emocemi než s fakty, ale lidé na to často slyší, protože strach a nenávist spojuje víc než pozitivní vize. Navíc se rádi pasují do role zástupců „fiktivního“ lidu, přestože nahrávají především zájmům oligarchie, bank a korporátů. Podobnými problémy se ve svých posledních knihách zabývají třeba novinářka Naomi Kleinová či antropolog David Graeber a docházejí v nich k velmi podobným závěrům.
Na jedné názorové misce vah jsou dnes zaslepení „konzervativci“, na druhé zase obdobně slepotou postižení „progresivisté“. Obě strany vidí svět prizmatem své ideologie, což obvykle nevede k rozumnému konsenzu, který je v demokracii nutností. Prokop se snaží o vyváženost, ale zároveň směřuje k potřebné změně než k udržování statusu quo. Důležitým motivem jeho práce je tak zamyšlení, jak realisticky udělat naší společnost spravedlivější pro skutečnou většinu lidí a ne jen pro úzkou elitu nejbohatších, a narovnat tak ekonomickou i společenskou nerovnováhu. K tomuto procitnutí a vyléčení z dočasné slepoty může snad pomoci i tato kniha plná ostrých dat, ale i vtipných metafor.
Daniel Prokop - Slepé skvrny (Host, 2020)
web vydavatele
Obsáhlou esej věnovanou Slepým skvrnám najdete v magazínu Full Moon #111-112.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.