Maria Pyatkina | Články / Reporty | 15.03.2023
Když si pouštím novou desku Warhause Ha Ha Heartbreak, často přeskakuju otevírací skladbu Open Window. Byl to pilotní singl, uhrančivý, hluboký, ale tak dlouhý a opulentní, že mi na rozjezd přijde moc. Proto jdu rovnou na druhou, lehkou a nostalgickou When I Am With You. Právě tou zahájil svoje vystoupení v pražské Lucerně Belgičan Maarten Devoldere s kapelou a bylo po všem.
„When I am with you, it turns out to be all different. When I am with you, it’s alright.” Nebylo třeba se nijak zvlášť nalazovat, žádný alkohol mi v ruce ani v krvi nechyběl. Jsem zamilovaná. Tady se můj vnitřní pocit hned vyprostil: zhudebnil se, zhmotnil, proměnil se na zvuky strun, barvy reflektorů, hlasy, košile bez rukávů a rozcuchané vlasy. Následně přišla písnička o „falešných idolech”, hopsavá a napínavá Desire. Když se její svůdná melodie na okamžik zastavila a hlasy potáhly „Ooh, desire, go easy on me“, pod koženými kozačkami se mi rozběhla husí kůže. Jsem odpojená, opojená, celá nasáklá láskou, která není jenom ve mně - je i všude kolem. Holka přede mnou též zpívá každé slovo. Má dlouhé vlasy a rozepnuté horní knoflíky, její černou linkou obtažené oči září pokaždé, když se otočí na svou krátce ostříhanou kamarádku. Kluci stojí někde dál, ale pravidelně je slyším souhlasně pokřikovat a taky zpívat. Páry se tisknou k sobě, ovace sílí s každou skladbou a v určitý moment už podobné vzlykotu nejdou zadržet. Tleskáme a vřískáme několik minut, než nás utne věčně vyrovnaný frontman: „Musím vám něco říct. Takhle vítaní se necítíme ani doma u vlastních matek. Děkujeme.”
Bylo to fakt zvláštní. Čekala jsem dobrý koncert, ale tuhle bezbřehou sdílenou radost - ne. Hudba Warhaus je pro melancholické mileniály, pro citlivé, ale zdrženlivé. Kam se rozpustila ta niterná, démonická vášeň? Je to lehkostí nových písniček? Dobře ozvláštněnou a vygradovanou show? Skvělým výkonem hudebníků? Na vše ano. Kapela sestávala z lidí, co spolu s Maartenem Devolderem nejen pracovali na nové desce, ale pracují už léta i v rámci kapely Balthazar, které Devoldere vévodí spolu s dalším frontmanem Jintem Deprezem. Po Maartenově levici obklopený nástroji seděl s pokorným výrazem Tijs Delbeke, šikovný multiinstrumentalista, který před několika lety v Balthazar vystřídal houslistku Patricii Vanneste. Po pravici měl frontman „architekta belgického popu” Jaspera Maekelberga, producenta posledních desek Balthazar, Warhaus a dalších belgických projektů, který křesal z kytary zrnité zvuky nebo opojeně kroutil čudlíky. I bubeník Michiel Balcaen tu dostal větší prostor na srandy a kličkování, než obvykle mívá v domovské kapele. Sehraná parta etablovaných muzikantů tak svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr.
fotogalerii z koncertu najdete tu
Ale je to i mnou. Sleduju, jak zpod kudrn smrtelně vážného Devoldereho poblyskává náušnice, a vzpomínám si, jak mi zde v backstagi čtyři roky zpátky v rámci rozhovoru vyprávěl trapné nesmysly. Vzpomínám, jak ten samý večer Jasper Maekelberg se sólo projektem Faces on TV předskakoval Balthazar a zmítal se na kulaté stagi jako zajíček Duracell. Jak o rok později přišel na rozhovor do malostranského Café Savoy přesně na minutu a s velkou pokorou a empatií vyprávěl o své práci. Vzpomínám na loňský koncert Balthazar na Metronomu, kvůli kterému jsem se na festival vůbec vydala. I navzdory brzkému slotu a šílenému bahnu na ně došlo hodně lidí, dnešní Lucerna byla vyprodaná. „Vůbec jsme to nečekali,” zdá se, že upřímně sděluje Devoldere, a skrze jeho věčně odtažitý výraz prosvítá trocha radosti. Po jeho krásných rozchodových písničkách se nikomu nechce odcházet.
Warhaus (be) + Noonzy (be)
13. 3. 2023 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Olga Staňková
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...