redakce | Články / Recenze | 04.01.2013
Takže. Pokud se právě nacházíte v jakémkoli mezníku anebo prostě jen tak frčíte životem a všechno je najednou hrozně jasný a jednoduchý, můžete psát i kritiku. A já kritiky nesnáším, přitom jsem největší kritik. Shodli jsem se s dalšími laiky, že číst odborné kritiky je vážně oříšek – buď tomu nerozumíte a nejste schopni dočíst článek do konce, a nebo tomu chybí emoce. Chtělo by to najít pozici mezi ostentativním zavrhnutím a vědou jménem mixování hudby. Techno jako vědní obor?
Pokud je dream pop vaší zásadní cestou napříč hormonální smrští, kterou tato vlna nese, jsou Crystal Castles vaší zásadní informací číslo jedna. Skladba jako Not in Love z předchozího alba je k smrti vtíravá záležitost, která udělá z chlapce vašich noiseových snů skutečnou realitu. (A navíc tam fíčruje Robert Smiths.) Vždyť sdílení zvuku je tak super! Sex je super, všichni jsou tak nadupaní emocemi, že to doslova cítíte. Kde jsem byla posledních deset let? Mám pocit, že v podstatě hodně daleko od atari čtvercových vln, žánrů jako chiptune, bitpop a lo-fi. A možná taky daleko od svobody věku, kdy vás ještě baví tyhle věci jen tak pouštět dovnitř, aniž by to mělo nějaký větší a zásadní význam.
Synonymum pro Crystal Castles je sdílení pocitu, že můžete všechno a že pouze prostor a čas ohraničují. Zásadní vývoj na třetím albu Crystal Castles lze zaznamenat od prvního singlu Plague, který taky římskou trojku otevírá. Poslechněte si ten rozdíl. Úvod je mnohem více alternativní, než by se dalo očekávat, pak už je to zajímavý vývoj od chaosu k propracované technice, která dává celku smysl. Posun od prvoplánové masovosti k dokonalé zvukové logice? Na hudební scéně působí jako malé zjevení a v kombinaci s excentričností zpěvačky Alice Glass dostáváte na talíř porci něčeho, co stojí nejen za povšimnutí, ale i za hlubší úvahu o punku.
Pohrávání si s osobitostí je výrazem odklonu od popové scény směrem k dokonalejšímu výrazu, který si Crystal Castles díky své obsáhlé fanouškovské základně již mohou dovolit. Takto bych shrnula cestu od prvních 300 vinylů, které nastartovaly kariéru naděje nejen pro alternativní pop, ale i pro průchod možností lidského vnímání. Ochutnejte, chvíli to tam nechte a sami uvidíte. Tam, kde končí vaše možnosti, začíná jedinečnost. Nechte se prostě svést, a když se vám to nebude líbit, vypadněte a už se neohlížejte.
Crystal Castles – III (Polydor, 2012)
www.crystalcastles.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.