Jaroslav Myšák | Články / Recenze | 28.11.2019
Od svého návratu na hudební scénu v roce 2004 nahráli Pixies desky Indie Cindy a Head Carrier. Ty spojovala snaha napodobit klasické nahrávky kapely, nicméně výsledek byl v obou případech nevalný. Na podobu materiálu na aktuální Beneath the Eyrie mělo podle slov kapely vliv jeho skládání a nahrávání ve studiu vybudovaném v prostorách bývalého kostela. V kombinaci s životními eskapádami některých členů to podnítilo vznik skladeb temnějšího ražení, než jsme doposud měli u Pixies možnost slyšet.
fotogalerie z koncertu ve Foru Karlín zde
Zvuk posluchače překvapí hned u první skladby The Arms of Mrs Mark of Cain, v níž jsou některé postupy vyloženě gothicrockové. Další skladby si zachovávají ponurou atmosféru, nicméně jsou charakteristické zejména nenásilným zapracováním folkových prvků do indie rocku. Je zde ale možné slyšet i ozvěny dalších žánrů. Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě a jsou zajímavé spíše svou odlišností v rámci diskografie kapely, ne pro své kvality. Ve srovnání se dvěma předchozími dlouhohrajícími počiny je kladen větší důraz na melodičnost. Kromě toho se autoři křečovitě nesnaží, aby jejich hudba měla stejnou energii jako na přelomu 80. a 90. let a zní přiměřeně jejich věku.
Naladění hudby odpovídá i obsah výpravných textů, které řeší témata smrti a konečnosti. Dočkáme se fantaskních příběhů o čarodějnické kletbě v On Graveyard Hill nebo souboji ženy se sumcem, kterého si chce uvařit, ve skladbě Catfish Kate. St. Nazaire pojednává o útoku na nacistickou ponorku a odkazuje přitom na skotskou mytologii. Long Rider a Los Surfers Muertos, ve kterých se vokálů chopí basistka Paz Lenchantin, jsou o smrti její známé v mořských vlnách pří surfování. Kromě toho, že jsou vybírány originální a svérázné zápletky, tak jsou napsány docela jednoduše a srozumitelně, občas až stroze. Nelichotivě ale mezi nimi vyčnívá Ready For Love, která vyznívá prázdně a zmateně.
Beneath the Eyrie je určitě nejzajímavějším i nejlepším dílem Pixies od jejich comebacku. Je příjemné slyšet, že tvoří hudbu, která se neohlíží do minulosti. Namísto toho hledají nový směr.
Pixies – Behind the Eyrie (BMG | Infectious, 2019)
web kapely
Karolina Veselá 06.12.2019
Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.
Jakub Lang 25.11.2019
Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.
Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019
Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.
Veronika Myšková 20.11.2019
Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.
Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019
Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.
Jakub Koumar 18.11.2019
The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.
Veronika Svrčinová 14.11.2019
Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.
Anna Valentová 05.11.2019
Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.
Karolina Veselá 04.11.2019
Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.
Jakub Šíma 02.11.2019
Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.