Jaroslav Myšák | Články / Recenze | 28.11.2019
Od svého návratu na hudební scénu v roce 2004 nahráli Pixies desky Indie Cindy a Head Carrier. Ty spojovala snaha napodobit klasické nahrávky kapely, nicméně výsledek byl v obou případech nevalný. Na podobu materiálu na aktuální Beneath the Eyrie mělo podle slov kapely vliv jeho skládání a nahrávání ve studiu vybudovaném v prostorách bývalého kostela. V kombinaci s životními eskapádami některých členů to podnítilo vznik skladeb temnějšího ražení, než jsme doposud měli u Pixies možnost slyšet.
fotogalerie z koncertu ve Foru Karlín zde
Zvuk posluchače překvapí hned u první skladby The Arms of Mrs Mark of Cain, v níž jsou některé postupy vyloženě gothicrockové. Další skladby si zachovávají ponurou atmosféru, nicméně jsou charakteristické zejména nenásilným zapracováním folkových prvků do indie rocku. Je zde ale možné slyšet i ozvěny dalších žánrů. Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě a jsou zajímavé spíše svou odlišností v rámci diskografie kapely, ne pro své kvality. Ve srovnání se dvěma předchozími dlouhohrajícími počiny je kladen větší důraz na melodičnost. Kromě toho se autoři křečovitě nesnaží, aby jejich hudba měla stejnou energii jako na přelomu 80. a 90. let a zní přiměřeně jejich věku.
Naladění hudby odpovídá i obsah výpravných textů, které řeší témata smrti a konečnosti. Dočkáme se fantaskních příběhů o čarodějnické kletbě v On Graveyard Hill nebo souboji ženy se sumcem, kterého si chce uvařit, ve skladbě Catfish Kate. St. Nazaire pojednává o útoku na nacistickou ponorku a odkazuje přitom na skotskou mytologii. Long Rider a Los Surfers Muertos, ve kterých se vokálů chopí basistka Paz Lenchantin, jsou o smrti její známé v mořských vlnách pří surfování. Kromě toho, že jsou vybírány originální a svérázné zápletky, tak jsou napsány docela jednoduše a srozumitelně, občas až stroze. Nelichotivě ale mezi nimi vyčnívá Ready For Love, která vyznívá prázdně a zmateně.
Beneath the Eyrie je určitě nejzajímavějším i nejlepším dílem Pixies od jejich comebacku. Je příjemné slyšet, že tvoří hudbu, která se neohlíží do minulosti. Namísto toho hledají nový směr.
Pixies – Behind the Eyrie (BMG | Infectious, 2019)
web kapely
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.