Články / Recenze

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 19.11.2019

OHODNOŤTE DESKU

Umět si přiznat své slabosti a limity není jednoduché. A ještě těžší je vyjít s nimi na veřejnost a poskládat z nich hudební album. Bluesrocková zpěvačka Beth Hart se po předchozím, nespoutanou energií kypícím albu Fire On the Floor uzavřela do sebe a nyní světu na příznačně nazvané novince War In My Mind odhaluje své temné stránky, chyby, pochyby i strachy.

fotogalerie z minulého koncertu v Praze zde

A jako se duše odhaluje pomalu – a mnohdy docela ztěžka, i nové album není úplnou posluchačskou jednohubkou. Na první poslech zarazí výrazné zpomalení. Dominují klavírem nesené balady postavené na čisté, příjemné melodii, která často vyvrcholí velkolepým refrénem, jenž buď táhne jen Beth Hart svým unikátním hlasem, nebo v pozadí zabouří kapela. Jiné skladby jsou do sebe zanořenými intimnostmi zahalenými do kouře nočního baru, třeba v takové Let It Grow se Beth Hart nechává unést až k mccarthyovské popové melodice s gospelovými odpověďmi sboru. Bohužel, jakkoliv je Hart výbornou zpěvačkou a o kvalitě hudby či produkce nelze pochybovat, deska občas sklouzává do mírně bezvýrazné šedi. Onoho výše zmíněného vzorce klavír – melodicky výrazný refrén s kapelou či bez – klavír – je zde až moc. Formou až lehce unavenou a příliš poklidnou zahleděnost do vlastního nitra naštěstí nabourávají akčnější kusy – dynamický úvod v podobě Bad Woman Blues, důrazná Spanish Lullabies, tepající Sugar Shack či na sekaném dialogu klavíru a hammondek stojící Try a Little Harder. Jenže výše uvedená čtveřice je prakticky tím jediným, co trochu vytrhuje z ospalé letargie, do které posluchač po čase upadá.

Deska naštěstí trpělivost odmění – možná i za cenu občasného poklimbávání. Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila. Jen cesta k tomuto vrcholu je poněkud klopotná. Celá nahrávka je pevně sevřená kolem vnitřních traumat a přiznání si vlastních limitů a smutků. Vypovídající je v tomto případě sloka v závěrečné písni alba: „I’m not a hero I‘m only human / I got my problems, come in and go / I look like my mother, but hurt like my father / I‘m so thirsty, but I won‘t drink the water / I need a hero.“ Jako by to byl svorník pro celé album, jeho shrnutí, završení. Škoda jen, že se tomuto nosnému tématu nedostalo formy, která by dovedla lépe pracovat s dynamikou. Takhle se totiž snadno může stát, že část sdělení zmizí.

Info

Beth Hart – War In My Mind (Provoque | Mascot Label, 2019)
web interpretky

Beth Hart (us)
6. 12. 2019 20:00
Forum Karlín, Praha
fb událost

23. 10. 2020 20:00
O2 universum, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...