Michal Smrčina | Články / Reporty | 24.04.2022
Organizátoři ze Sanctuary po několika nucených odkladech konečně potvrzují letošní termín. A díky tomu se Nitzer Ebb, kteří si prošli několika rozpady, trefují do čtyřiceti let na scéně. Slavnost může začít. Dějištěm se stává MeetFactory a syrovost prostor kulturní fabriky odpovídá industriálnímu ladění i zájmu a kapacitě.
Kultovní status hudebníků z Essexu ve světě tvrdší elektroniky i pozice kapely definující počátky EBM, industrialu nebo i houseu jsou zřejmé. Klub se zaplňuje už zkraje večera a věkový průměr odpovídá headlinerům. Nitzer Ebb před pár dny vystoupili v Německu a pokračují do Bruselu, přesto do Prahy přitáhli mnoho nejen německých příznivců. To by nemělo nikoho překvapovat.
Večer startují Body of Pain, kteří se v uplynulém roce etablovali na tuzemské scéně svým kovovým zvukem, úderným beatem a chladným zpěvem. Že stihnu jen závěr, nevadí, jen si potvrzuji, že je o co stát. Chvíli delirické, chvíli odosobněné, ale se zápalem pro věc. Tábor Radosti z Jihlavy si připravili unikátní set The Machineries of Joy a avizovali jej dopředu. Atmosférické ambientní plochy se střídají či prolínají se strojovým zvukem, postavy v maskách a kapucích určují rytmus, set tentokrát ale upřednostňuje hlavně dystopické, táhlé krajiny s rytmickým, pochodovým tempem na pozadí než hlukové stěny. Dojem nakonec není zlověstný, spíš snový a odlidštěný. Symboly, znaky, osobité vize. Vystoupení uběhne až moc rychle, což kamarád komentuje prorocky: „Kapely hrají tak dlouho, jak se rozhodnou.“
Nitzer Ebb otvírají hymnou Blood Money. Holé hlavy se kývají do rytmu, objevují se první krůpěje potu i blažené výrazy. Frontman Douglas McCarthy si omotává publikum kolem prstu a rozhodně na něm není poznat, že ještě nedávno musel koncerty rušit kvůli zdravotním problémům. Vitalita a živelnost neschází ani Bon Harrisovi, jehož lesklá hlava se míhá po celém pódiu a frenetické poskakování místy připomíná excitovaný vojenský marš. Deklamace i zpěv, minimalismus, dunění, rovné beaty i komplikovanější aranže a závany let minulých, kdy se industriální a EBM scéna formovala. Nejvíc prostoru dostávají zavedené klasiky z raných alb Belief či That Total Age a nezdá se, že by s tím měl někdo problém. McCarthy si v černém obleku, košili a brýlích udržuje výraz cynického kazatele, který neztrácí nadšení z dob, kdy začínali.
Nasazení je nakažlivé a ze všech na pódiu je cítit radost z živého hraní. Jízda trvá něco přes hodinu, přídavky jako Violent Playground názvem adekvátně komentují celou show, jede se na doraz. Publikum se mačká jen trochu, každý si drží pohodlný osobní prostor, operace Nitzer Ebb i přes všechny odklady dopadá úspěšně. Klopýtání chladnou nocí kolem smíchovských kolejí a drážních světel už jen podtrhuje vyznění celého večera, v němž se protnula organická živelnost i strojové rytmy.
Nitzer Ebb (uk) + Tábor Radosti + Body of Pain
20. 4. 2022 MeetFactory, Praha
foto © Profimedia.cz
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.