prof. Neutrino | Články / Recenze | 11.06.2022
Historik a ekolog Jared Diamond si i po osmdesátce udržuje bystrou mysl a hbité pero. Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz, Proč máme rádi sex? nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi, že národní krize se v mnohém podobají krizím osobním, a mohou tak nabídnout i podobná řešení. To je tak trochu v úzu starších politologických teorií, kdy státy byly připodobňovány k živým organismům, jež vznikají, stárnou a zanikají.
Za objekt svého bádání si tentokrát vybral země, kde sám pobýval a dobře vstřebal tamní prostředí, a tak je kniha do jisté míry i osobní kronikou. Ve své analýze připomíná zásadní krize, jež prožilo Finsko zdrcené ruskou i německou okupací, Japonsko v době meidži, kdy se snažilo rychle dohnat západní svět, nebo Německo při složité denacifikaci po II. světové válce. Diamond poznal i Chile po Pinochetově vojenském puči proti umírněnému Allendeho socialismu, pobýval v Indonésii pod dlouhou a krutou vládou diktátora Suharta a byl i při budování národní identity Austrálie, když byla nucena opustit vliv mateřské Británie.
Diamond nevynechal ani rodné Spojené státy, v nichž stále vidí výhodu dlouhé tradice demokracie, decentralizovanou moc jednotlivých států, výhodnou geopolitickou polohu a silný vliv přistěhovalectví, jež však považuje, na rozdíl od mnohých nacionalistů, za pozitivní jev. Největší obavu má z vyostřené polarizace společnosti, a tím neschopnosti politického kompromisu, malé investice do školství a jeho klesající úroveň. A taky z největší ekonomické nerovnosti na světě, kde se americký sen se stal už jen historickým mýtem pro několik málo vyvolených, kteří si místo investic do rozvoje země raději budují monstrózní podzemní bunkry nebo skupují pozemky v jiných částech světa.
Diamondova komparace s osobními krizemi v mnohém sedí. Dle něj jde o to přiznat si problém, nehrát roli oběti a nesvádět vinu na ostatní, vyrovnat se s minulostí, přitom si vzít příklad i z jiných zemí a pokusit se vybudovat nové funkční instituce. To se však lépe napíše, hůře udělá. Jistě je lepší podstoupit psychoterapii jako jednotlivec než jako celý národ, často složený z mnohdy velmi rozdílně smýšlejících jedinců. V minulém století národní identity fungovaly jako celospolečenský tmel daleko lépe než v 21. století v éře globálních informačních toků a individualizmu. Nicméně prozatím je to stále jediná, pro většinu lidí akceptovatelná, kolektivní identita sdružující, i rozdělující.
V závěru se Diamond pouští do analýzy globalizovaného světa. Jako největší hrozbu prorocky vidí jadernou válku, která se sice zdála zažehnaná, ale dle přibývajícího počtu balistických raket na celém světě je stále ve hře. Další velký problém je klimatická krize, která čím dál víc ohrožuje život planety, za velkou hrozbu považuje i nadužívání digitálních technologií nebo stále více rozevřené ekonomické nůžky mezi lidmi, ale i státy. To vše je potenciálně třaskavá směs do budoucna.
Jared Diamond věří v lepší zítřky a v to, že se lidstvo jako celek dokáže poučit z minulých krizí či ze zvládnutých krizí jednotlivců. To však záleží i na interpretaci národních historií, kde zejí často velké díry, především u států s temnou minulostí, které tyto momenty stále vytěsňují, obdobně jako to dnes vidíme na současném Rusku, které do svého „osobního“ problému dokázalo zatáhnout i okolní svět. Po přečtení knihy se dá konstatovat, že dokud i tito historičtí kostlivci nebudou vyndáni ze skříně, nebude možné se posunout dál ve společném řešení obecných hrozeb.
Jared Diamond: Rozvrat – Jak se národy vyrovnávají s krizemi (Melvil, 2020)
web
foto © se souhlasem Jareda Diamonda
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.