Články / Reporty

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

waghiss666 | Články / Reporty | 09.08.2019

Namísto horkovzdušné fritézy v podobě vypečeného stanu mě budí chládek a vlhko v nohách. Architekt ze mě nebude. Rád bych poopravil svoje fňuky z “čím dál víc davů” na “čím dál dřív davy”, protože prorvat se přes hnědé minové pole tankodromu z letiště do areálu bolí čím dál víc. Hned zkraje festivalu jsme to přepískli, je čas rozdávat ledovou vraždu, jak u Kafky nazvali espresso-kvarteto v ledové lázni z rostlinného mléka. Jedním pohárem pozdravím ostravskou PéVé spojku z Sheeva Yoga, druhým a třetím holky v akreditační budce. Už chápu, jaká je s námi řehole, pozdraví každý tří stý návštěvník. Vytočí mě sekuřití hlavohruď, když mě nenechá projít do areálu se třemi hlty kávy za festivalovou cenu ve festivalovém kelímku, samozřejmě zakoupenou bezhotovostním čipem v náramku. Pravidla a nařízení.

Začínám být starý na legrácky, ale Diablo Swing Orchestra to hraje jako svině a v odpoledním bloku, klasicky vyhrazenému death metalu, ční a rozhoupávají boky. Krisiun zandali poctivý brazilský thrash a Wall of Jericho zase metalcore předpis. Jen takhle a pak už radši nikdy nic. Vůdkyně a cvičitelka Candence má charisma na rozdávání a její pódiový workout s nadšením v očích a radostným úsměvem na zrzavých rtech mě vyburcuje ke crowdsurfingu. Vyjebtě si zuby, zlámejte kosti! Rozdávám lokty, plavu nad zpocenými hlavami, moje pochroumaná páteř mi nepoděkuje, ale dokud se neozve to poslední křupnutí, nemůžu si pomoct.

Už dlouho se s fotrama těšíme na Thy Art Is Murder, byť tátům nesluší ani tuleně v uších, ani čmáranice na pažích. Zamáčknu slzu, že CJ McMahon vyměnil svoji oblíbenou Northface šusťákovku za leopardí košilku, snad vyrostl z pozérství? Tihle protinožci nakládají jako málokdo, a to nerozumím deathcoru. Nadávky do kund těm na zatravněné tribuně a hecování circlepitu kilometr od pódia, tomu se vyrovná jen včerejší vypičovávání fanoušků v podání Eyehategod. Cestou na kafe s klukama z pořadu Špína zahlídnu na scéně hned vedle odpálení setu biblických thrasherů Sodom, jako splnění povinnosti akorát, ale jak říká Bota: „To už šlo.“

Tušil jsem dopředu, že na klubovou Obscure stage se do večera neprocpu, přesto zkouším štěstí, zrovna když Lionheart do rapového beatu rozjedou znělku mého oblíbeného pořadu Black Tracks ze stanice Radio1. Real shit. Proklouznu nepozorovaně do backstage a rozklepou se mi kolena, když se přede mnou zjeví Alexis F. Marshall.

„Nebyli jsme tady nedávno? Fakt ne? To jsi vydržel čekat? Já mám dojem, jako by to bylo včera, vždyť jsme v Čechách zkoušeli před tour. Tohle byla původně barokní pevnost? Já zase slyšel, že se tu za války věznili Židi. Hráli jsme o víkendu na Offu a psal mi Ben Chisholm, ať se zastavíme v Osvětimi. Ale varoval mě, že mi to možná zkurví den. Co lepšího mám na práci? Nikdy už blíž nebudu. Zkoušel jsem se o tom bavit s jednou Polkou a celá zkoprněla. A co chcete kurva probírat? Nějaký nudný žvásty?! Achjo… Jdu se napít, ale neutíkám. Těšilo mě, WAGHiSS.“ Zamáčknu slzu, už nikdy si neumyju pravačku.

Karmu dorovnává čtyřicátnice Mira z Finska, když vymění virgin mojito za plastového havrana jménem Karel a nechce mi uvěřit, že takhle anglicky mě nenaučili ve Státech. Rozjíždí brutální flirt s ženatým tátou, jeho stydlivost ji nezastaví. Je opilá.

fotogalerie z druhého festivalového dne tu

Azusa naštěstí absolutně nestaví na věhlasu basáka Liama Wilsona, neodradí mě ani teatrálnost jejich zpěvačky, legendy thrashe Testament musí stranou. Po peripetiích s proškolenou security, která nepozná all-access pásku od té návštěvnické, se v přenosovém voze Radia Wave vydávám za někoho jiného, kdo málem dostal na prdel za negativní recenzi na oblíbenou kapelu. Z polního vysílání Špíny utíkáme na Obscure stage, kde nás vítá The Reason They Hate Me, hit loňské desky roku. Stručně a jasně: koncert Daughters byl definitivní! Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise, co se hned od druhé skladby válel po lidech, totální paralýza jedovatým potem. Nečtěte, jaké to bylo, a jeďte v říjnu do Fugy! Zaváhání se neodpouští, tahle kapela nemá obdoby. Už zase klišé, příměry docházejí, lapáme po dechu, pleteme slova.

Zatímco z nás Meshuggah dělají strouhanku (nesnáším tu frázi, ale hrálo jim to jako z desky, fakt!), zatímco Windhand topí v tmavěmodrém hluku, zatímco Anthrax sypou hymnu za hymnou, žvýká nás vyčerpání. Včera jsme to přehnali. Ani likvidace Car Bomb, ani sypanice Discharge, ba ani synťáková romantika Carpenter Brut už na nás nepůsobí. A nikdy nebude. Je čas zavřít oči a na rub víček projektovat pohřeb. V říjnu znovu. A pak ještě tolikrát…

Info

Brutal Assault 24
7.-10. 8. 2019 Pevnost Josefov, Jaroměř

foto © Kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.

Hádanky z Utrechtu #2: O hvězdách a světle

Michal Pařízek 09.11.2019

Zajímalo by mě, zda v té době už věděla, že o pár hodin později ve vloženém a do poslední chvíle utajeném slotu vystoupí taková hvězda jako Björk.

Dřevo a témbr: Michael Gordon na Strunách podzimu

Jan Starý 08.11.2019

Na festivalu Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu...

Hádanky z Utrechtu I.: Las reinas

Michal Pařízek 08.11.2019

La Bruja del Texcoco může zavánět queer burleskou, ale takové je Mexiko – trocha šuntu a šarlatánství protřepaná s kouzelnou nadsázkou. Mexiko v Utrechtu.

Supergroup ne tak super (Petbrick)

Dominik Polívka 07.11.2019

„Zkouška byla docela hlasitá, bude to chtít špunty,“ slyším od promotéra. Hlasitost však nebyla tím, co trhalo uši, byla to nesouhra obou muzikantů...

Zásadní Xenakis: Ohýbání zvukoprostoru

Jan Starý 07.11.2019

Napětí nemělo vrchol nebo řešení, mohlo jen pokračovat po nejasné, fascinující cestě vpřed...

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov 06.11.2019

Kto po Pixies odchádzal sklamaný, že Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku.