Články / Rozhovory

Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream): Máme plány pro nejrůznější myslitelné situace

Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream): Máme plány pro nejrůznější myslitelné situace

Petr Ferenc | Články / Rozhovory | 18.10.2019

„Já jsem coby klavírista a klávesista znal Tangerine Dream už dávno,“ říká Thorsten Quaeschning, služebně nejstarší člen a hudební supervizor legend elektronické hudby, německých Tangerine Dream, které 23. října v Roxy čeká pražská koncertní premiéra. „Jako čtenář všech možných časopisů o klávesách a syntetizérech jsem si opravdu užíval rozhovory s Edgarem, jeho promyšlené názory a nabroušený jazyk.“

Zmíněným Edgarem není nikdo jiný než Edgar Froese, muž, který značku Tangerine Dream v roce 1967 uvedl v chod a kormidloval až do své předčasné smrti v lednu 2015. Zůstalo po něm dílo zvící stovek alb, desítek filmových soundtracků a pověst průkopníka využívání elektroniky a syntetizérů v populární, experimentálním směrem se pouštějící hudby. Chronologicky vzato, hlásí se k odkazu Tangerine Dream milovníci psychedelického i progresivního (ne)rocku, ambientních a newageových snění, berlínské elektronické školy i devadesátkové taneční elektroniky. A Thorsten Quaeschning se v roce 2015 ocitl v pozici vedoucího skupiny, kterou nezakládal; vznikla deset let před jeho narozením a nezůstal v ní žádný z původních členů.

pozvánka na koncert zde

V takové situaci je velice snadné šlápnout vedle a uvíznout v močálu rozhodnutí, která fanouškovská obec nebude považovat za šťastná zkrátka proto, že nejsou vyztužena autoritou otce-zakladatele. Sám Edgar Froese, vedle vizionářského tvůrce i zdatný obchodník, ale s možností předat podnik mladší generaci počítal. Nedosti na tom, dodává Quaeschning, i někdejší člen „klasické“ sedmdesátkové sestavy skupiny, Peter Baumann, se nechal slyšet, že myšlenka Tangerine Dream je silnější než jednotlivci a může přetrvat staletí.

Není tedy vyloučeno, že štafetu převezme i další generace a prý je to hezký představa, odpovídá mi kapelník na mírně provokativní otázku a líčí svůj příběh: „Edgar mě v roce 2011 jmenoval hudebním vedoucím kapely, předtím jsem coby člen Tangerine Dream hrál a skládal už od roku 2005. Celé to ale začalo v roce 2003, kdy hledal klávesistu a producenta. Po dvou letech studiové práce mi nabídl členství ve skupině.“

Za dědice trůnu byl ale nějaký čas logicky považován Edgarův syn Jerome. Od roku 1990 byl členem skupiny, již od roku 1972 coby hezký chlapeček tu a tam ozdobil obal některé z jejích desek, z Tangerine Dream ale v roce 2005 odešel a v době smrti svého otce již dávno pracoval na vlastních projektech, mimo jiné v duu Loom s Johannesem Schmöllingem, dalším bývalým členem Edgarovy sestavy. Názor, že bez táty to už nebudou Tangerine Dream, si ale neodpustil vyjádřit.

„Ještě jeden bývalý člen nás kontaktoval,“ dodává Quaeschning poněkud záhadně, „ale nakonec se naše rozhodnutí komponovat pouze v okruhu členů skupiny a přímých spolupracovníků, kterým se stoprocentně řídíme, nesladilo s jeho stylem práce.“ Těžko říci, kdo oním navrátilcem měl být, „přímou spolupracovnicí“ může být třeba manažerka skupiny, Froeseho vdova Bianca. Jisté je, že v současné tříčlenné sestavě, v níž Quaeschninga (elektronika, bicí, zpěv, kytara) doplňuje klávesista Ulrich Schnauss a zdaleka nejen houslistka Hoshiko Yamane, není nikdo, kdo by byl členem Tangerine Dream před rokem 2000. Znamená to, že skupinu poprvé tvoří hudebníci, kteří samozřejmě umělecky vyrůstali v digitálním světě a zvukové průkopnictví Tangerine Dream šedesátých, sedmdesátých let a osmdesátých let, kdy skupina často přímo asistovala při vývoji instrumentů, sloužila jako „pokusná laboratoř“ výrobců nebo přicházela s vlastními DIY řešeními, není integrální součástí jejich práce.

Celý rozhovor si přečtete v magazínu Full Moon #102.

Info

Tangerine Dream
web kapely

Živě v rámci BE27:
Tangerine Dream (de)
23. 10. 2019 19:30
Roxy, Praha
fb událost

foto © Jim Rakete

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.