Články / Sloupky/Blogy

To nejlepší z Anifilmu 2019

To nejlepší z Anifilmu 2019

Andrea Bodnárová | Články / Sloupky/Blogy | 14.05.2019

Vždycky přemýšlím, jestli bych se cítila takhle uspokojena i po třech festivalových dnech hraných filmů. Ty animované jsou jako magické médium zobrazující realitu v té nedoslovné podobě a právě tenhle posun od konkrétnosti je vrací zpět k základním pocitům a prožitkům. Na Anifilmu je nejlepší to, že volba programu může být dána vysypáním popcornu na rozpis, schůzkami u piva či volných stolů v indické restauraci a člověk si pořád vybere dobře, pořád bude mít pocit, že neviděl nic, a zároveň že toho viděl hrozně moc. Tenhle výběr top filmů mého letošního třeboňského pobytu neovlivnilo nic z nabídky festivalového cateringu, sedačky kina Světozor však zcela vyloučit nemůžu.

Vlčí dům, režie: Cristóbal León, Joaquín Cociña, Chile
Shodou okolností vítězný celovečerní snímek Anifilmu. Víc než samotný děj zaujme poslední dobou tolik populární námět - útěk jedné z obyvatelek chilské nacistické kolonie Dignidad - a hlavně technika animace. Nebo spíš techniky a jejich kombinace, 2D malby versus 3D loutky, složité a rafinované (zpětné) animace, až vás jímá hrůza, kolik trpělivosti museli mít animátoři o počtu obyvatel menšího okresního města. Fakt, že ve filmu má cameo i samotný “vůdce” tábora hrůzy Paul Schäfer v postavě vypravěče z archivních snímků, je děsivým bonusem.

III, režie: Marta Pajek, Polsko
Třetí část trilogie Impossible Shapes je dokonalým příkladem předností animace - možnost ukázat věci pocitově reálné a zároveň fyzicky nemožné. Krátký film s minimalistickým vizuálem zobrazuje pár v prázdné čekárně - muž, žena, židle a pokojové rostliny, odstup a blízkost, otevřenost a přetvářka. Nakonec se celá scéna změní na jednu velkou zahradu, do níž v podkresu hrají Einstürzende Neubauten.

Poslední podzimní den, režie: Marjolaine Perreten, Švýcarsko, Belgie, Francie
V kontrastu s ostatními snímky je tohle roztomilý barevný film o lesních zvířátkách, co před uložením se k zimnímu spánku každoročně závodí, ne však s cílem vyhrát, ale dostat se bezpečně do cíle. Všichni si přijdou na své, někomu je nejbližší medvěd, který se uprostřed závodu schoulí do koule a usne, jiný se zas ztotožní s ježkem a jeho nespolehlivým smyslem pro orientaci. Nakonec vše pokryje vrstva sněhu a uvnitř zůstává hřejivý pocit bezpečí a domova.

Ten báječný koláč, režie: De Swaef Emma, Marc James Roels, Belgie
Je krátký film pořád krátký, když má čtyřicet minut? Soubor volně propojených povídek místy připomíná Lynche, jindy zas Tarkovského a nevtíravou společenskou kritiku prokládá absurdními scénami vyhrocených emocí a surreálných životních situací. Důležitou roli hraje i hudba, často zapojená přímo do děje a naproti tomu bohužel nezvykle střídmé a neohlušující zvukové efekty. Ze začátku velmi volně související obrazy na konci filmu uzavírají tematický kruh. Jeden z filmů, které si určitě ještě pustím.

Bloeistraat 11, režie: Nienke Deutz, Belgie, Nizozemsko
O intenzivních přátelstvích, které jsou občas až příliš, a o tom, že hranice přátelství bývá velmi tenká a křehká. Zádumčivé a nepříliš příjemné téma je odlehčené vzdušnou, jemně barevnou animací kombinující 3D model domu a zahrady, kde se celý příběh odehrává, a 2D postavy. Celková estetika kontrastuje s realistickými situacemi období dospívání a umožňuje divákovi odstup.

Monstrum, režie: Ioana Laura Pop, Rumunsko
Kombinace minimalistické animace a intenzivní klavírní kompozice vytváří citlivý a zároveň vtipný krátký film o vztahu jedince k okolí v době dospívání. Námět je podobný předešlému filmu, tady je však rozuzlení optimističtější a méně melancholické. Ne vždy jsou věci, jak se na první pohled zdají, a to, že máme někdy pocit, že nás každý nesnáší, neznamená, že tomu tak ve skutečnosti je.

Info

Anifilm 2019
7. - 12. 5. 2019
web festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chodím po… Colours II.

redakce 19.07.2019

Vystoupím na Náměstí republiky, vedle je krámek Potraviny. Od osmi do osmi. V řadě přede mnou stojí paní, má zvláštně nakasaný obličej.

Chodím po… Colours

redakce 18.07.2019

Protože moje práce v rámci Full Moonu je v redakci Nad dopisy čtenářů, musím hned zkraje vyřešit jednu obligátní.

Bella Ciao. Top 5 Pohoda Festival 2019.

redakce 15.07.2019

Takhle zima byla naposledy v roce 2015, takhkle nabitý program Pohoda neměla nikdy. To nejlepší z letošního ročníku podle redakce a přátel Full Moonu.

Šejkr na letisku #3: Malé ráje

redakce 14.07.2019

Každý máme svoju vlastnú nirvánu, hlásal evidentně vlastnoruční nápis na plátěnce anonymní slečny z davu. Slogan, který festival Pohoda vystihuje ze všeho nejlépe.

Šejkr na letisku #2: Čau, ty tam

redakce 13.07.2019

Se Snapped Ankles se vydáváme na Death Grips, kde v moshpitu řádí i celá Full Moon crew, Paddy vypráví, že je viděl dvakrát a pokaždé si stěžovali, že je to…

Šejkr na letisku #1: Blažené nevědomosti

redakce 12.07.2019

Ano, všechny hvězdy hlavní scény úvodního dne „sleduji“ právě z Café Kušnierik, zvuk je skvělý a obrazu netřeba...

Co právě v elektru kutěj: Nejen jak se tančí na planetě Mu

redakce 06.07.2019

Další díl o nových počinech na elektro experimentální scéně s novinkami od Planet Mu i s českými producenty na zahraničních labelech.

Ze srdce i ze srdíčka (Heart of Noise 2019)

redakce 16.06.2019

Jak daleko je od noiseu k přírodě? V případě festivalu Heart of Noise kousíček.

Co právě v elektru kutěj: Návrat mistra, který spal sedm let

redakce 06.06.2019

Nový materiál po sedmi letech od kultovního projektu Scorn a další novinky z elektronického undergroundu.

Preview: Nowa muzyka 2019

redakce 05.06.2019

Letošní formu si můžeme po loňských zkušenostech ověřit u Amnesia Scanner, Fatimy Al Qadiry nebo Yvese Tumora, ale jsou tu i další jména, která byste neměli přehlédnout.