Články / Sloupky/Blogy

To nejlepší z Anifilmu 2019

To nejlepší z Anifilmu 2019

Andrea Bodnárová | Články / Sloupky/Blogy | 14.05.2019

Vždycky přemýšlím, jestli bych se cítila takhle uspokojena i po třech festivalových dnech hraných filmů. Ty animované jsou jako magické médium zobrazující realitu v té nedoslovné podobě a právě tenhle posun od konkrétnosti je vrací zpět k základním pocitům a prožitkům. Na Anifilmu je nejlepší to, že volba programu může být dána vysypáním popcornu na rozpis, schůzkami u piva či volných stolů v indické restauraci a člověk si pořád vybere dobře, pořád bude mít pocit, že neviděl nic, a zároveň že toho viděl hrozně moc. Tenhle výběr top filmů mého letošního třeboňského pobytu neovlivnilo nic z nabídky festivalového cateringu, sedačky kina Světozor však zcela vyloučit nemůžu.

Vlčí dům, režie: Cristóbal León, Joaquín Cociña, Chile
Shodou okolností vítězný celovečerní snímek Anifilmu. Víc než samotný děj zaujme poslední dobou tolik populární námět - útěk jedné z obyvatelek chilské nacistické kolonie Dignidad - a hlavně technika animace. Nebo spíš techniky a jejich kombinace, 2D malby versus 3D loutky, složité a rafinované (zpětné) animace, až vás jímá hrůza, kolik trpělivosti museli mít animátoři o počtu obyvatel menšího okresního města. Fakt, že ve filmu má cameo i samotný “vůdce” tábora hrůzy Paul Schäfer v postavě vypravěče z archivních snímků, je děsivým bonusem.

III, režie: Marta Pajek, Polsko
Třetí část trilogie Impossible Shapes je dokonalým příkladem předností animace - možnost ukázat věci pocitově reálné a zároveň fyzicky nemožné. Krátký film s minimalistickým vizuálem zobrazuje pár v prázdné čekárně - muž, žena, židle a pokojové rostliny, odstup a blízkost, otevřenost a přetvářka. Nakonec se celá scéna změní na jednu velkou zahradu, do níž v podkresu hrají Einstürzende Neubauten.

Poslední podzimní den, režie: Marjolaine Perreten, Švýcarsko, Belgie, Francie
V kontrastu s ostatními snímky je tohle roztomilý barevný film o lesních zvířátkách, co před uložením se k zimnímu spánku každoročně závodí, ne však s cílem vyhrát, ale dostat se bezpečně do cíle. Všichni si přijdou na své, někomu je nejbližší medvěd, který se uprostřed závodu schoulí do koule a usne, jiný se zas ztotožní s ježkem a jeho nespolehlivým smyslem pro orientaci. Nakonec vše pokryje vrstva sněhu a uvnitř zůstává hřejivý pocit bezpečí a domova.

Ten báječný koláč, režie: De Swaef Emma, Marc James Roels, Belgie
Je krátký film pořád krátký, když má čtyřicet minut? Soubor volně propojených povídek místy připomíná Lynche, jindy zas Tarkovského a nevtíravou společenskou kritiku prokládá absurdními scénami vyhrocených emocí a surreálných životních situací. Důležitou roli hraje i hudba, často zapojená přímo do děje a naproti tomu bohužel nezvykle střídmé a neohlušující zvukové efekty. Ze začátku velmi volně související obrazy na konci filmu uzavírají tematický kruh. Jeden z filmů, které si určitě ještě pustím.

Bloeistraat 11, režie: Nienke Deutz, Belgie, Nizozemsko
O intenzivních přátelstvích, které jsou občas až příliš, a o tom, že hranice přátelství bývá velmi tenká a křehká. Zádumčivé a nepříliš příjemné téma je odlehčené vzdušnou, jemně barevnou animací kombinující 3D model domu a zahrady, kde se celý příběh odehrává, a 2D postavy. Celková estetika kontrastuje s realistickými situacemi období dospívání a umožňuje divákovi odstup.

Monstrum, režie: Ioana Laura Pop, Rumunsko
Kombinace minimalistické animace a intenzivní klavírní kompozice vytváří citlivý a zároveň vtipný krátký film o vztahu jedince k okolí v době dospívání. Námět je podobný předešlému filmu, tady je však rozuzlení optimističtější a méně melancholické. Ne vždy jsou věci, jak se na první pohled zdají, a to, že máme někdy pocit, že nás každý nesnáší, neznamená, že tomu tak ve skutečnosti je.

Info

Anifilm 2019
7. - 12. 5. 2019
web festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.