Články / Offtopic / / Movie/dox

Toni Erdmann: Banální, otravný a geniální film

Toni Erdmann: Banální, otravný a geniální film

Martin Svoboda | Články / Offtopic / / Movie/dox | 13.11.2016

Přinejmenším od letošních Varů se ví, že se do českých kin chystá výjimečná podívaná. Ale vlastně se toho neví o mnoho víc, protože dosavadní publikum se shoduje: kvalitu Toniho Erdmanna nejde dost dobře popsat. Musí se vidět.

Převyprávět děj, zařadit do žánru, vlastně i sestříhat trailer, který by evokoval výsledný tvar... to vše geniálnímu filmu Maren Adeové škodí, protože „na papíře“ vypadá její canneská senzace neskutečně banálně, až otravně. Opravdu budeme dvě a půl hodiny sledovat, jak se otec snaží naučit svou dceru užívat si života? A má to být tragikomické? A natočili to Němci, mistři humoru?

Recenzentský instinkt velí předsudky zlomit přes koleno a pokusit se vysvětlit, jak zdání klame. Jenže... Erdmann banální a otravný opravdu je. Tak moc banální a tak moc otravný, že se vám vryje hluboko pod kůži a prožijete s ním každou tu banální a otravnou situaci tak silně, jako kdyby se děla vám. Budete z kina odcházet s pocitem, že víte něco, co jste před tím nevěděli. Ne o neexistujícím titulním německém velvyslanci v Rumunsku, ale o sobě.

Aby nedošlo k omylu: jde o nesmírně chytrý film se skvěle vystavěnými a komplexními postavami, které ale dělají všechny ty banální a otravné věci, protože neví, co by dělaly jiného. Winfried Conradi (Peter Simonischek) je normální postarší rozvedený a zajištěný muž, který zašantročil smysl života, tak si ze všech okolo dělá legraci a přežívá ze dne na den. Když mu zemře pes, s nímž měl jeden z posledních udržovaných vztahů, rozhodne se navštívit v Bukurešti svou dcerou, úspěšnou manažerku Ines (Sandra Hüller). Zjišťuje, že sice žije v luxusu a se skvělými výhledy do budoucna, ale v neustálém stresu, bez uvolnění a bez toho, čemu Winfried říká „štěstí“.  A rozhodne se s tím něco dělat. Na scénu příchází excelence Toni Erdmann.

Ve dvou a půl hodinách pak sledujeme jeden Conradiho/Erdmannův pokus za druhým, jak v dceři probudit touhu po „štěstí“, zatímco ona mlčky kroutí hlavou a rozhlíží se kolem sebe, aby se ujistila, že ji otec před všemi neznemožňuje. Pocity úsměvnosti, trapnosti, marnosti a úpěnlivosti se neustále mísí a přelévají jeden do druhého. Nevíme, nakolik se máme smát a nakolik se cítit nepříjemně nad pachtěním Erdmanna ve směšné paruce a s umělými zuby, jak obtěžuje chudáka ženskou, která se snaží žít svůj život s jeho pozitivy i negativy.


Adeová nenabízí jen černobílý příběh o tom, jak milující otec zachraňuje dceru před nešťastnými rozhodnutími. Byť nakonec Ines opravdu odhaluje vnitřní nespokojenost, v Conradiho chování najdeme i kus sobectví a rodičovského majetnictví. Chce po dceři, aby po letech odloučení začala žít podle jeho hodnot, protože se ocitl sám a v krizi. Rozvrací její namáhavě budovaný svět bez ohledu na následky, aniž by nabízel lepší, aniž by představil alternativu – má jen vtípky a kanadské žerty, z nichž se dá sotva žít. Sám působí ošuntěle a smutně, když nemá publikum. Jeho snaha je možná poněkud egoistická, jeho způsoby trapné a dětinské, ale postupně, během střetnutí dvou protichůdných pohledů na život, se mění v ten nejupřímnější projev rodičovské lásky a životní zkušenosti.

Toni Erdmann nakonec většinu trapnosti opravdu přetaví v humor a ten pak v životní pravdu. Tuhle rovnici lze přičíst německé preciznosti, jakkoliv se jedná o tradovaný stereotyp. Adeová snímek stříhala devět měsíců, během nichž stihla porodit, a práce na tom, aby každá scéna a každý záběr byly v naprostém souladu, se nezapře. Každá situace působí vypointovaně, ale ne aranžovaně. Každé herecké gesto je výmluvné a sebeodhalující, ale ne strojené. Vše dokonale šlape, což je paradoxní vzhledem ke spontánnímu chování hlavní postavy.

Toni Erdmann útočí přímo na srdce, jde o velmi lidský film. Lidský ve své empatii, ale i určité škodolibosti, nevybíravosti a přímosti. V nich vyznívá univerzálně a pravdivě.

Info

Toni Erdmann
Režie Maren Adeová, 2016
www.tonierdmann-derfilm.de

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.

Význam slova „neuvěřitelný“ (Tři blízcí neznámí)

redakce 26.05.2019

Příběh, který vrací význam nadužívanému slovu „neuvěřitelný“, popisuje dokumentární film Tři blízcí neznámí.

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

redakce 10.05.2019

Dalo by se jednoduše shrnout, že Velvet Buzzsaw tematizuje nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost a nerespektování etických zásad. Z produkce Netflixu.

Dlouhé prsty války a boty předků (Milost)

redakce 04.05.2019

Intimní portrét manželství, do kterého se obtiskla válka, připomíná, že traumata nemizí, ale dědí se. Dvojrecenze na nový film Jana Jakuba Kolského je jako noc a den.

Černé díry, sperma / High Life

redakce 01.05.2019

Sex řešíme všichni. Otázku, jak moc rozmnožovací pud formuje lidské vědomí, pokládá ve filmu High Life režisérka Claire Denis.

Síla druhých plánů (Mirai, dívka z budoucnosti)

redakce 09.04.2019

Kun je plný pomíjivé, prudké dětské zloby, kterou adresuje svým rodičům, zároveň ke své rodině ve snových sekvencích přirozeně tíhne.

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

redakce 02.04.2019

Šťastný Lazzaro navazuje na tradici italského neorealismu. Alegorický snímek Alice Rohrwacher si odnesl z festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář.

Všetci to vedia?

redakce 22.03.2019

Herci boli od začiatku oboznámení s tým, že postavy sa im budú písať priamo na mieru. Cruz vs Bardem.

Uhrančivý trip (Climax)

redakce 23.07.2018

Gaspar Noé dospěl. Climax je filmem, který představuje v jeho dosavadní tvorbě strhující vrchol.