Články / Reporty

Tool: návraty bez nostalgie

Tool: návraty bez nostalgie

Viktor Palák | Články / Reporty | 05.06.2019

Jak je možné, že hudba, kterou Beethoven složil, když byl zcela hluchý, nezřídka rozpláče své posluchače, ptá se Maynard Keenan v biografii A Perfect Union of Contrary Things – a odpovídá: skládal podle matematických vzorců. Protože i umění může být jen souborem kódů, které však zasahují na nejhlubší úrovni.

Vzorce Tool, kteří se do Prahy vrátili po třinácti letech, jsou dekódovatelné vcelku snadno – a jejich nejlichotivějším shrnutím bude, že se kapele podařilo přijít se zvukem, jaký nelze napodobovat, aniž by vás někdo obvinil z čistého plagiátorství. Nejen často připomínané dlouhé čekání na nové album však budilo dílčí obavy, zda není zvuk kapely přece jen trochu zatěžkaný dobovostí. Zda nebude v koncertním návratu přece jen více nostalgie než svěžesti. Obavy to byly liché – a to navzdory tomu, že Tool kázali přesně tak, jak si je fanoušci rádi pamatují a jak o nich sní.

Kombinace vcelku jednoduchého stage designu doplněného o vizuály, jaké jsou nedílnou součástí přitažlivosti kapely, tvořila ideální kulisu strohému, ale vlastně velmi civilnímu vystupování kapely. Ač jsou Tool známí tím, že s publikem napřímo prakticky nekomunikují, není v jejich prezentaci otravná manýra rockových stars, která by nutně devalvovala polohu Tool coby sice průrazných, ale v jádru rozjímavých hudebníků.

Pokud to v hale vypadalo jako na srazu pamětníků minulých vystoupení (ve zkratce: sausage party 30+), samotné dvě hodiny koncertu jakékoliv nostalgii vzdorovaly. Průřezový set nabídl prakticky nekolísající emocionální příval, v něčem až imponující. Působivost koncertu spočívala v neustávající intenzitě, která se ovšem neodvíjí od toho, jak hlasitou pasáž zrovna posloucháte, k jak intenzivnímu headbangingu svádí či jak introspektivní se snaží být. „Quiet intensity“ je spojení, jaké se mi během koncertu – jakkoliv opojně hlasitého – neustále vracelo. Jako když se bavíte s někým, kdo vás nejprve dlouho v ústraní pozoroval, aby vás následně ochromil razancí a přesností svého úsudku. Univerzální – a přece zasahující velmi individuálně.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Maynard Keenan se od let svého dospívání snažil být vždy napřed, mít náskok před očekáváními, nebýt průměrný. Všechno tohle se mu – a samozřejmě celým Tool – daří i v roce 2019. A jak potvrdil pražský koncert, může se to s klidem dít i navzdory tomu, že jejich vzorce už máme do detailu nastudované. Jediná proměnná, která mi vrtá hlavou, je zařazení bubenického sóla. Na humor, který nebyl Tool nikdy cizí, to bohužel nevypadalo. Naštěstí ale netrvalo dlouho a člověk se mohl po tomhle vytržení znovu ponořit do očistného proudu, který neztrácí na síle.

P.S. O tom, že se na koncertě až na jednu výjimku nesmělo natáčet a fotit, se dočtete ve všech ostatních reportech. Zde pouze konstatování, že pohled na halu bez jediného světélkujícího displeje byl stejný, jako když se ulice před blokovým čištěním zbaví aut. Tedy osvěžující a hezký.

Info

Tool (us)
4. 6. 2019 O2 Arena, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.