Články / Recenze

Trauma/tíseň/extáze/prázdnota

Trauma/tíseň/extáze/prázdnota

Zuzana Krišková | Články / Recenze | 15.04.2018

Zkroušené tváře nebo naprostá apatie, gesta zdvižených rukou v bolestném vytržení nebo exaltované euforii, to jsou hlavní znaky několika desítek děl českých a německých umělců na plzeňské výstavě s nekonečně dlouhým názvem. Už ten sám o sobě, ve spojení s časovým vymezením vysílá signál, že veselá podívaná se konat nebude.

Celé minulé století je ve zkratce vyjádřeno dvěma úvodními grafikami Emila Holárka. Na první z nich kněz žehná šavlím a na té druhé tentýž duchovní vykonává stejnou proceduru, ale nad hrobem s ještě neodnesenou lopatou. Výstava ukazuje, že i když se v průběhu času měnily kulisy scén nuceného prvomájové veselí, války nebo chudoby, samotná podstata a schémata zobrazování se nemění od středověku. Emoce v sobě mají zafixované formy prožívání a jsou vyjadřovány stejným způsobem, ať se díváme na Pietu, obraz Karla Holana Utopená z období hospodářské krize nebo grafiku Oběť Ferdiše Duši z industriálního prostředí. To je ten patos z názvu, který se ve vypjatých událostech cyklicky opakuje po staletí.

Kurátor výstavy Ladislav Kesner upozadil známá jména (Josef Čapek, Josef Váchal, Frantz Metzner) a přednost dal osobnostem dříve moc nevystavovaným, protože byly příliš regionální (Valentin Držkovič z Ostravy) nebo politicky neakceptovatelní (antisemita Karel Relink). Jen někdy je toho patosu příliš, jako na loňských fotkách Filipa Singera uprchlíků, a někdy je zas uměle hledán, jako na fotografiích Dity Pepe, které s ironií zaznamenávají směšné postavičky současné společnosti.

Info

Trauma/tíseň/extáze/prázdnota. Formule patosu 1900–2018
Západočeská galerie v Plzni
web galerie

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.