Články / Recenze

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 | Články / Recenze | 22.02.2020

„Tu matraci jsi tady neměl nechávat, Franku. Teď uslyším tvoje sny.“

Scenárista Jason Aaron proslul temnými, drsnými příběhy. Ať už šlo o indiánskou sérii Skalpy, Muže hněvu nebo vidlácké Southern Bastards. V jeho komiksech se sice zlé věci dějí zlým lidem, ale těm dobrým ještě horší. Jsou buď rovnou zabiti, nebo aspoň mučeni, a to často před svými nejbližšími. Sérii Punisher MAX, kterou převzal po Garthu Ennisovi, Aaron ještě odlidštil a téměř zcela zbavil humoru. Zůstaly pouze cynické poznámky a hlášky zabijáckého psychopata, které považuje za humorné pouze on sám.

Frank Castle není ve formě. Nemůže spát. V rukou ho bolí, v zádech skřípe, hlava mu třeští. Zestárnul. Průstřel krční tepny, přelámané prsty, a ještě k tomu na dveře klepe artritida. Střet s Kingpinem byl náročný, a navíc nedospěl ke zdárnému konci. Padouch přežil. Kingpin na něj navíc najal psychopatického Bullseye. Sociálního patologa, který je jedním z největších fanoušků Punisherovy práce a jehož největším snem je pochopit ho, vžít se do něj a potom ho pomalu zabít.

Zvrácený příběh o studiu osobnosti Franka Castlea se neobejde bez částečné rekonstrukce událostí, které zformovaly Punishera. Bullseye je typ zabijáka, který se specializuje na empatii ke svým obětem. Spí nahý na matraci, kterou Castle zanechal v jednom ze svých starých úkrytů, v rámci jednoho pokusu “ukradne” rodinu, studuje profil svého cíle. S každou další stránkou je přitažlivější a jeho nadšení je nakažlivé. Takhle výživný padouch v Punisherovi ještě nebyl. Starý a stoický Castle je sice lepším zabijákem, ale psychologie nikdy nebyla jeho silnou stránkou. Zdá se, že tentokrát narazil na důstojného soupeře.

recenze na Punisher: Vánoce na odstřel k přečtení zde

Vizuál Steva Dillona, který kreslil i (méně násilnou) původní sérii Punishera, se prakticky nezměnil od dob Hellblazera nebo Preachera a problém zůstává stále stejný. Téměř všechny postavy jsou si podobné. Punisher je ten typ komiksu, který vyniká hyperrealistickou kresbou, experimentováním a prací se symboly. Obálkář Dave Johnson symboly ždímá dokonale – Castleova lebka nebo Bullseyův terč se objevují v krvi a stínech a dokážou navnadit ke čtení.

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou. To nejlepší z moderního Punishera, navíc s koncem otevřeným jako ústa křičícího dítěte!

Info

Jason Aaron, Steve Dillon, Dave Johnson – Punisher MAX 2: Bullseye (BB/Art, 2019)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zbytky cukrkandlu (Tindersticks)

Richard Kutěj 07.04.2020

Asi takto. Pinky in the Daylight je ode dne, co vyšlo tohle album, nejlepším slaďákem ever.

Pohyby ledu, součást větší hry

prof. Neutrino 14.03.2020

Do Gravensteenova románu je absorbována většina atributů současné literatury – záhadná vražda, detektivní zápletka, prostředí investigativní žurnalistiky, manipulace s fakty.

Došla vodka, došla kola, zůstává blues (Streichl)

Jiří Vladimír Matýsek 13.03.2020

Ostravský bard, který dokázal do svých textů otisknout onu bluesovou náladu, opravdovost a zkušenost nelehkého života.

Reflexe dnešní doby (DJ Shadow)

Dominik Polívka 01.03.2020

Our Pathetic Age není nijak průlomové album, je však precizně poskládané, osobité a věrně zachycuje současnost co do zvuku i textu.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.