Tři, čtyři, pět… (WWW Neurobeat)

Poslední kousky babího léta ve dne trávit venku a večer na koncertech, to zní jako ideální plán před začátkem podzimního, jinak dost potemnělého semestru. WWW jsem poprvé i naposledy slyšela minulé léto taky v Brně, na venkovní akci ještě za světla uprostřed jinak rušné ulice. Hudebně i performativně to bylo přesvědčivé, ale v prostředí narvaného klubu mnohokrát intenzivnější. Před WWW zahráli brněnští Vilagosh, kteří se na scéně pohybují poměrně krátkou dobu, přesto byl jejich elektro set nadupaný energií, chytlavými melodiemi a zvukovými finesami. Z kapely i publika čišelo nadšení a natěšení na zbytek večera.

WWW Neurobeat tvoří tři členové, ačkoliv na stagi vidíme jen dva. Ondřeje Sifona Anděru, který přebírá hlavní část zpěvu, nebo spíš rapu a mluveného slova, a stará se o hudbu, jak živé beaty a improvizaci, tak celkovou produkci. Vedle něj stojí Milesa Anděra Zrnić, bez jejíhož pronikavého hlasu by skladby postrádaly ikonický vibe. Třetí je výtvarník Lubomír Typlt, jehož dílem je většina textů. Typickými rysy pro Typltovu i Anděrovu verbální výbavu jsou jak fonetické, tak významové slovní hříčky, které ve spojitosti s kongeniální hudební složkou nabývají na neodbytnosti i podivnosti – často se můžou zdát jako nahodilá změť slov nebo jen slabik a hlásek, přesto nebo možná právě proto s experimentální elektronikou fungují výborně.

Koncert se nesl, v kontextu expresivní performance, v překvapivě uvolněném a přátelském duchu. Anděra se nenechal rozhodit drobnějšími technickými komplikacemi, naopak je využil pro bezprostřední komunikaci s publikem. „Tikej!“ zaznělo po několika skladbách z publika, výkřik nejdřív pochopený jako pobídka k pokračování. Ačkoliv jsou nahrávky WWW, a dostalo se na skladby ze všech čtyř, působivé, naživo mají mnohem větší dravost a naléhavost. Vrcholem byl Tikající muž nebo třeba Ne a Nadostřel z Atomové včely.

Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla, že umí aktuálně podat i starší věci – neomrzí jak hudební stránka, tak prezentace obohacená tanečními figurami. Texty fungují jako ponouknutí vypadnout z komfortní zóny, zamyslet se anebo jen zaposlouchat do jazykových spletí a najít v nich něco svého. Koncert na jednoho dopadl jako noc, propad do snového světa, který je jako zvláštní poetická pohádka, i noční můra, fascinující natolik, že z ní nechcete odejít.