Články / Reporty

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová | Články / Reporty | 21.06.2024

Barcelonský Sónar už přes třicet let odráží vývoj a rozmach elektronické hudby a digitální kultury a každoročně přeměňuje Barcelonu na centrum milovníků hudby, umělců a profesionálů z celého světa. Čekáme tedy pestrou škálu zážitků, od experimentálních scén přes projekty zaměřené na umělou inteligenci až po módní přehlídky. Festival zahrnuje nejen denní a noční hudební vystoupení, ale také konference a workshopy, které se věnují nejnovějším technologiím.

ZUZKA: Je neuvěřitelné, jak obří události je město schopné pojmout. Sotva skončí legendární dvoutýdenní Primavera, začíná metropole žít další hudební lahůdkou. A samozřejmě taky nespočtem dalších akcí, které v té době probíhají. Hned vedle denní části festivalu se třeba koná Off Sónar. A navzdory názvu i lokaci s tím druhým nemá tolik společného. Neznáme navíc nikoho, kdo by se letos na festival chystal, a vlastně ani nemáme moc zprávy od lidí, kteří na něm byli, takže očekáváme cokoliv. A dostává se nám široké palety vjemů, od experimentální scény, bohaté nabídky různých projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují něco s AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

ALIEN: Všechny extrémní pocity přicházejí pozvolna. První den si jen vyměníme vstupenky za festivalové pásky a vyrazíme na gazpacho a paellu, kterou Sónar uvařil v obřích pánvích na žhavém uhlí přímo v areálu. Cashless systém nám není úplně jasný, ale vypadá to, že jsme dostaly pivo zdarma. V Barceloně prší asi jen 55 dní v roce, ale my si vybíráme žolíka a pochutnáváme si pod zelenými párty stany. Kousek sucha se rychle stává naším útočištěm, kde si můžeme v klidu užívat hudební vystoupení DJ TNTC a pozorovat, jak ostatní festivaloví účastníci kombinují outfity s velkými zelenými Lacoste taškami, které byly součástí uvítacího balíčku. Jediný odpočinkový moment je příjemným úvodem do nadcházejících dnů.

fotogalerii z festivalu najdete tady

ZUZKA: Rozvrh přitom působil celkem nevinně. Velký noční program Sónar by Night byl jen na páteční a sobotní večer, čtvrtek nabídl, stejně jako další dva dny, denní Sónar by Day a konferenci Sónar+D. Čti: čím později, tím víc techna a volume, čím dříve, tím víc povídání o AI. Ve výsledku to bylo ale několik akcí po sobě, z nichž každá by obstála jako plnohodnotný program. Denní část probíhala u klíčového uzlu Španělského náměstí v obřím výstavním komplexu Fira Motjuïc, noční pak v monumentálním komplexu Fira Gran Via, který se pyšní označením jeden z největších a nejmodernějších veletržních areálů v Evropě i návrhem od laureáta Pritzkerovy ceny Tojoo Itóa. Co na to Adam Gebrian? Co my?

ALIEN: Nevím, co si myslí Adam o AI, ale pořadatelé Sónaru+D ji rozhodně považují za nejžhavější téma roku. Přednášku nebo talk, který se umělé inteligence netýká, jde v programu najít jen minimálně. Nechybí tu pohledy ze všech stran. Vedle nadšených 20-something CEOs nových designových startupů z LA, kteří využívají generativní AI pro tvorbu nového umění a digitální módy, až po skeptiky, kteří jsou „too tired to prompt“ a čekají konec uměleckého světa. Těch pesimistů tu ale moc není. Přes 70 organizací v Project Area prezentuje kolem 100 projektů, kterých se AI nebo technologie alespoň trochu dotýká. Náš plán projít každý z nich se ukázal jako přehnaně optimistický.

ZUZKA: To teda! Hlavně když AI vůbec nerozumíte a u každého projektu vám dá zabrat už pochopení základního principu. Ale párkrát se vlákénka propojily. Jedním z nejoblíbenějších stanovišť se stalo AI & Me: The Confessional and AI Ego od studia mots. Úkol zněl jasně: „Sedni si na minutu proti kameře a nech si od AI říct, co si o tobě myslí a jak si tě představuje.“ Prý mám rozcuchané oblečení i vlasy a vždycky vím, kudy odejít. Je to tak. Generované obrazy návštěvníků pak na malých televizích nechávala problikávat, zatímco si je všichni zuřivě fotili. Zábavným, a jednoduchý, byl také projekt Sebastiana Schmiega – Prompt Battle Training Station. Každý dostal fotku, v mém případě nahatého fousáče uprostřed lesa ve falešném Cybertrucku, a měl ji vygenerovat díky promptům. Cílem bylo dostat se alespoň na 30 % shodu s původním obrazem. A zaujaly i další projekty, Krea.AI, která generuje videa i obrazy, nebo třeba generování zvuku od Stability.AI a korejských Arts Korea Lab. Co mě na tom ale bavilo nejvíc, je nadšení často mladých začínajících umělců a výzkumníků, kteří i třetí den neúnavně představují svoje díla. Všechny tu navíc spojuje jedna společná věc…

ALIEN: Myslíš hudbu?

ZUZKA: Tašku Lacoste.

ALIEN: Naštěstí ne všechny – kdyby každý návštěvník Sónaru a příbuzných událostí letos takovou tašku dostal, vyrobili by jich přes 150 000. To číslo mě nejdřív překvapilo, ale pak jsem si vzpomněla na páteční večer ve Fira Gran Via a skoro mi to přišlo i málo. Od Sónar by Night jsem si nic moc neslibovala, ani se mi tam takhle pozdě večer nechtělo, ale těšila jsem se na Jessie Ware a trochu techna. Po příchodu do haly vypadalo všechno klidně, nikde nikdo moc nebyl. Vyrazili jsme po areálu rozhlédnout se, jak to tady bude. Po schodech jsme se dostaly do dlouhého mostu s prosklenými stěnami a blížily se k takovému tomu letištnímu urychlovači. Najednou jsem přes sklo pod sebou viděla přímo na stage a na tisíce lidí tančících v problikávajícím světle a trochu se mi zamotala hlava. Tebe to nevyděsilo?

ZUZKA: Večerní setting byl mimozemský. Ale většinou mě děsily hlavně decibely. I se špunty to byl občas těžko stravitelný zážitek, především ve větší z hal, která se pyšnila kapacitou dvanácti tisíc lidí a odpovídajícím aparátem. A Jessie Ware? Legenda! Na festival, kde polovina vystupujících vypadá na stagi jako člověk s notebookem, si přivezla plnotučnou kapelu s bicími, vokály, dechy i tanečníky, kteří potěšili nejen dámskou část publika. Poctivý disco set s božským hlasem byl rozkošným protikladem k všemožným elektronickým experimentům. Z druhého spektra ale musím ocenit horsegiirL (za týden v Praze). Kontext neznám a možná mě to mohlo napadnout, ale… Vypadá jako kůň! I její projekce tvořily koňské reely, záznamy ze závodů nebo 3D mrkvičky. Podrtžené tučným beatem, které prý zní jako dusot kopyt. Co utkvělo v hlavě tobě? Kabeaushé? Vince Staples?


ALIEN: Autodrom uprostřed haly pět kilometrů od vstupu. Ne, hodně mě potěšil nový objev CASISDEAD a jeho crew, i když se v blízkosti stage nedalo existovat ani se špunty hluboko v uších. Kabeaushé byl hodně animální a slot na slunci v šest odpoledne mu velmi slušel. Ale vlastně jsem si víc užila skvěle připravené živé interview Flavia Sillittiho z magazínu Konbini. Sice jsem zpočátku nepoznala, že tam sedí Kabeaushé bez paruky, ale naživo je tenhle sympaťák z Kampaly velmi zábavný a bezprostřední. Vince Staples vypadal vedle technostars na Sónar by Night jako výjev z jiného vesmíru, ale lidí, co si chtěli při sobotním večeru trochu odpočinout a užít si minimální a poklidný set, se tu sešlo dostatek. Kontrast byl podtržen i faktem, že den před ním na stejné stagi stál právě cirkus Purple Jessie Ware a rozdíly v náladě nemohly být výraznější.

ZUZKA: Je to klišé, ale Staplesova flow je kulometná i v průpovídkách mezi skladbami, katalánština se najednou zdá daleko srozumitelnější. Po jeho minimalistickém setu ještě sbíráme energii na poslední tanečky, ale ani hranolky nepomáhají. Z dálky pozorujeme Charlotte de Witte a proud lidí… Právě návštěvníci byli jedním z highlightů. Za celou dobu jsme neviděli konflikt ani někoho, kdo by se nedokázal kontrolovat. Spousta lidí navíc pojala festival jako fashion molo a svoje často výstřední modely si notně užívali. Festival se pro mnohé stal malým velkým (a monetizovaným) ostrůvkem svobody. A nelze opomenout ani skvělou organizaci, navíc v těchhle rozměrech! Nevybavuji si jediný přesun, problém nebo třeba jen obyčejnou špínu. Možná až na vratné kelímky, které nebyly zas tak vratné, a tak se po festivalu válely všude po ulicích. Co už. Vrátí se ještě na bar? Vrátíme se my?

ALIEN: A co má teda společného Adam Gebrian, George Ezra a Dukla?

ZUZKA: Music, Innovation and Creativity!

Info

Sónar Barcelona 2024
13.-15. 6. 2024
Barcelona, Španělsko
web

foto © Zuzana Malá

Děkujeme za podporu IDU, SoundCzech a Rok české hudby.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Propíjení barev (Colours 2024): Živelnosť v plnom prúde

Dantez, Michal Mikuláš 19.07.2024

Štvrtok sa v poobedňajších hodinách rozbieha do maximálnych rozmerov. Vír festivalu už sťahuje všetko okolo seba.

Propíjení barev (Colours 2024): Dozvuky

Dantez, Michal Mikuláš 18.07.2024

Pozvolné propíjení jasných barev: krotkost hlasitosti kompenzují Morellovy dozvuky.

Hořet bezpečně (Creepy Teepee 2024)

Timon Láska 17.07.2024

Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.

Pohoda (2024) počasí navzdory

Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024

Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.

Asijský koktejl v Sudetech (Eastern Tunes 2024)

Václav Valtr 16.07.2024

Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.

Transforma 2024: Přijít k sobě

Aneta Martínková 15.07.2024

Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.

Eartheater, s tebou je vše jednodušší

Jakub Béreš 14.07.2024

Zatímco se před osmi lety na scéně ještě hledala, dnes pravidelně spolupracuje se jmény jako Sega Bodega nebo Caroline Polacheck... Eartheater v Praze.

Pohodu potrebujeme (Pohoda 2024)

Richard Michalik 14.07.2024

Headlinerom poobedia bolo po prvých šuškandách sledovanie radaru SHMÚ a neustále návštevy osviežovacích staníc. Väčšinu návštevníkov, ale vysoké teploty neodradili...

Oáza neklidu a divnosti (Hradby samoty 2024)

Kryštof Kočtář 14.07.2024

Kdo je schopen najít krásu nejen v hroutících se novostavbách, ale rovněž prastarých ruinách, jistě by ocenil zámeček. Okna byla potažena...

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace