Články / Recenze

Třikrát a dost? (Temples)

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková | Články / Recenze | 20.11.2019

Po dvou letech se britští Temples vrátili s očekávanou deskou Hot Motion. Tentokrát pod novým labelem ATO Records a bez původního bubeníka Sama Tomse, kterého na živých vystoupeních nahradil Rens Ottink. Kapela se prosadila v roce 2014 debutem Sun Structures, které se tentýž rok umístilo na sedmé příčce ve Velké Británii a ihned je katapultovalo mezi přední představitele psychedelického rocku.

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako singly z předchozích nahrávek, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys. Euforicky gradujícím textem dávají najevo transformaci či znovuzrození. A hlásají jediné – jsme zpět, tentokrát ale silnější než kdy předtím. V refrénu se ovšem veškerá energie ztrácí, opouštíme realitu a letíme do říše snů. Rychlostí blesku jsme z ní ale pryč, otevíráme oči a už jsme zase strženi výrazným vokálem a pozitivní popovou melodií, která prostupuje celou písní. Tímto balancováním mezi mystikou a realitou nám Temples hned v první skladbě dopřávají to, co na nich máme rádi.

Nadšení se nevytrácí ani u You’re Either Onto Something, která svým šedesátkovým hippie nádechem a chytlavým refrénem aspiruje na rádiový hit. I textově si na ni dali záležet. Ústředním tématem je večírek – noc je den, pocit blaha eskaluje, křičící lidi jsou všude kolem a jejich malátné pohyby po pulzující podlaze se míhají před očima. Všechno se halí do tmy a objevuje se nový svět.

Majestátnost The Howl dodávají pochodové bicí. Refrén pak vyzývá k akci jako nějaký motivační pokřik, díky kterému je jasné, že měli Temples ambici vytvořit hymnu. Nakonec je z toho pouze song zahalený do klišé, u kterého si maximálně párkrát dupneme do rytmu. Naopak Step Down zůstane rezonovat podstatně déle, a to především díky kytarové lince, která dává skladbě funky vyznění. Průběh připomíná silný poryv větru, který hned prvním taktem strhne všechno s sebou, postupně zeslabuje a proměňuje se v třepotající vánek. Stejně uvolněně a nenuceně působí i její text – je na čase přestat utíkat a schovávat se.

Deska zapadá do diskografie Temples a některé skladby zní, jako by se album Sun Structures (2014) dočkalo pouze rozšířené verze. Texty jsou formálně propracovanější, ale pořád jde o jakousi sbírku různých témat, většinou v podobě emocí, vjemů, vizí či výkřiků. V těch lze jen těžko najít společného jmenovatele, který by albu dodal pocit celistvosti.

Otázkou tak zůstává, zda se Temples až příliš nedrží ve své komfortní zóně a nehrají na jistotu. Díky tomu se z nahrávky Hot Motion stává jen ničím výjimečný následovník dvou předchozích, a to i přes ambiciózní začátek plný energie a silných slov o změně a výrazném přerodu. Škoda.

Info

Temples – Hot Motion (ATO, 2019)
album na Spotify

Temples (uk)
25. 11. 2019 19:00
Roxy, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.