Články / Recenze

Tripy a monolity (Gravelroad)

Tripy a monolity (Gravelroad)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 23.08.2018

Seatllesští Gravelroad sází poctivé album co jeden až dva roky. A budiž příjemným konstatováním, že ani na novince Mississippi Time nepolevují v nastavených kvalitách a nadále cizelují svůj originální rukopis, posouvají ho dál a dál.

Bylo-li předchozí album Capitol Hill Country Blues temné jako delta Mississippia a pohrávalo si s náladami doom metalu nebo sludge, to aktuální je až překvapivě vzletné, uvolněné. To neznamená, že by to byla nějaká selanka, jen byly odsunuty ohlasy Black Sabbath a Gravelroad vystřelili do vesmíru, vstříc psychedelii. Sedmou studiovku natočili během jednoho týdne, což se pozitivně projevilo na celkové syrovosti, nadto zvukové vlny v jádru stále bluesové nahrávky takřka rozechvívají nohavice.

Dominantou jsou tři monolity, My Baby's Tryin', Demonstar a 149 Delta, které se stopáží pohybují kolem sedmi minut a které se rozvíjejí velmi, velmi pomalu. Už ale nejde o pocit (ach, jak příjemný!) stahování do černého bahna, který byl tak výrazný dříve, rozsáhlé kompozice bluesového kytaristy Juniora Kimbrougha se duchovně hlásí k psychedelickým jamům v duchu Neila Younga a jeho Crazy Horse. Tyhle povznášející výlety, tyhle tripy do jiných vesmírů utkví v posluchači ze všeho nejvíce. Druhou stranou mince jsou krátké songy, jež jako kameny drží hezky při zemi. Get It Right má v sobě zdravou punkovou naštvanost, zatímco Tell Me Twice ženou kupředu pádivá i škobrtavá bicí.

Škoda jen finále. Což o to, skladba Bleeding Well má atmosféru, ale celek táhne spíš do ztracena, než aby byla skutečným vrcholem. Deska dohraje a já pořád čekám, že ještě něco přijde. A ono nic.

Info

Gravelroad – Mississippi Time (Knick Knack, 2018)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.