Články / Recenze

Tripy a monolity (Gravelroad)

Tripy a monolity (Gravelroad)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 23.08.2018

Seatllesští Gravelroad sází poctivé album co jeden až dva roky. A budiž příjemným konstatováním, že ani na novince Mississippi Time nepolevují v nastavených kvalitách a nadále cizelují svůj originální rukopis, posouvají ho dál a dál.

Bylo-li předchozí album Capitol Hill Country Blues temné jako delta Mississippia a pohrávalo si s náladami doom metalu nebo sludge, to aktuální je až překvapivě vzletné, uvolněné. To neznamená, že by to byla nějaká selanka, jen byly odsunuty ohlasy Black Sabbath a Gravelroad vystřelili do vesmíru, vstříc psychedelii. Sedmou studiovku natočili během jednoho týdne, což se pozitivně projevilo na celkové syrovosti, nadto zvukové vlny v jádru stále bluesové nahrávky takřka rozechvívají nohavice.

Dominantou jsou tři monolity, My Baby's Tryin', Demonstar a 149 Delta, které se stopáží pohybují kolem sedmi minut a které se rozvíjejí velmi, velmi pomalu. Už ale nejde o pocit (ach, jak příjemný!) stahování do černého bahna, který byl tak výrazný dříve, rozsáhlé kompozice bluesového kytaristy Juniora Kimbrougha se duchovně hlásí k psychedelickým jamům v duchu Neila Younga a jeho Crazy Horse. Tyhle povznášející výlety, tyhle tripy do jiných vesmírů utkví v posluchači ze všeho nejvíce. Druhou stranou mince jsou krátké songy, jež jako kameny drží hezky při zemi. Get It Right má v sobě zdravou punkovou naštvanost, zatímco Tell Me Twice ženou kupředu pádivá i škobrtavá bicí.

Škoda jen finále. Což o to, skladba Bleeding Well má atmosféru, ale celek táhne spíš do ztracena, než aby byla skutečným vrcholem. Deska dohraje a já pořád čekám, že ještě něco přijde. A ono nic.

Info

Gravelroad – Mississippi Time (Knick Knack, 2018)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.

Pokoj na celé léto (Pottery)

Štěpán Sukdol 02.09.2020

Žánrově Pottery originálně přistupují k postpunku a art popu, nebojí se ale zapracovat i další stylotvorné prvky, například funky a groovy basové party.

Konců se nebojme, naopak je vítejme (Protomartyr)

Max Friedrich 31.08.2020

Ultimate Success Today je ucelené dílo, které demonstruje konečnost jako takovou, ať už je to, jak říká Casey, život kapely nebo život soukromý.

Izolace i nekonečná samota (Fur)

Ondřej Rudel 28.08.2020

Facing Home Mixtape obsahuje sedm skladeb připomínajících nostalgické melodie The Beatles, The Beach Boys a The Monkees.

Fantazijné podoby budúcnosti (Deerhoof)

Richard Michalik 24.08.2020

Motív apokalypsy zvukovo definuje roztržitosť jednotlivých skladieb. Deerhoof sa príliš neohliada za melódiou alebo harmóniou.