Články / Recenze

Troy von Balthazar experimentálním filozofem

Troy von Balthazar experimentálním filozofem

gaga | Články / Recenze | 13.11.2012

Moje první setkání s Troyem bylo nečekané, leč kouzelné. Jakožto předskokana japonských Mono v Akropoli jsem ho uchváceně pozorovala, zatímco můj doprovod prodléval v předsálí. Stála jsem přikovaná k podlaze a neskutečnou emoční energií střízlíka svíjejícího se na pódiu jsem byla úplně uhranutá. A když se mi pak dostalo do spár eponymní album Troy von Balthazar, prvotní překvapení se změnilo v zapálené fanouškovství. Za zvuků první desky tomu tak bylo po dlouhé dva roky, dokud nevyšla druhá, která mě nebavila a zklamala. Ale s ...Is with the Demon se do mého srdce znovu vrací pocit nekritického zbožňování.

Samotné je mi to divné a podezřelé, ale desce nemám co vytknout. Líbí se mi, baví mě od začátku do konce. Troy je zpátky v melancholické poloze, dokonce temnější než na předchozích nahrávkách, ale tenhle výraz mu sluší. Jeho zdánlivě neprůbojný projev a tichý, trochu naříkavý zpěv zní zase komorně, emotivně a v kusech jako Tiger vs Pigeon téměř dohání k slzám. Právě to kňourání spolu s naléháním nabíjí jeho projev odzbrojujícím charismatem.

Ani v hudební rovině se toho na desce neodehrává příliš nového. Celé album je založené na minimalistických kytarovo-klavírních aranžmá - jednoduchost, v níž se skrývá (až) nečekaná vnitřní krása. V některých písních se v pozadí objevují jemné ruchy a šumy, různé více či méně překvapivé zvuky, elektronicky zašpiněný hlas, aby se učinilo zadost nálepce experimentálního folku, ale jinak staví Troy mnohem víc na náladě než na zvukových experimentech. Co udělá víc folk folkem než zřetelné přehmaty na kytaře? Výsledek je okouzlující. Experiment se týká víc oblasti myšlenkové než hudební.

Už otvírák desky Tropical je se svým „I wanna be tropical/ find all my powers/ move to Hawaii/ and die in the flowers“ netradičně hloubavý a s otevřenou náručí zve k zadumanému poslechu, při němž lze jen těžko očekávat záplavu šťastných vzpomínek a vidin lepších zítřků. Deska opravdu pokračuje v pochmurnějších vodách; About Being Hurt napovídá už názvem, že nepůjde o žádné odpočinkové téma, ale že by budila potřebu hrát ruskou ruletu, to zase ne. Troy sice zvážněl, ale nemá potřebu selfterapie. O své filozofické přemítání se poklidně dělí s poklidně přizvukující kytarou. Takový dojem, pro někoho možná sladší, než by se slušelo, vnuká Tiger vs Pigeon. Text nejprve vypadá jako zvířecí alegorie na nenaplněnou a zakázanou lásku. Je nejasný, ale nejdůležitější je, že „there is a picture that I keep hitting/ of you and me, all that we’re forbidden/ it’s our proof that we’re still living/ you are my freedom, I am your prison“ je v Troyově odevzdaném podání jako zásah do srdeční komory otráveným amorovým šípem. Zabolí to za oba, tygra i holuba, ať už představují kohokoli. Při dalším poslechu nevyplouvá na povrch žádný další, skrytý význam, jen už se ten prvotní nejeví tak podivně primitivně.

Ani na ...Is with the Demon nechybí už tradiční spolupráce se zpěvačkou a basistkou Adeline Fargier. Krátce se objeví hned v Tropical, ale později se jí dostane mnohem většího prostoru než kdy předtím. Skladba Butter patří jen a jen jí. Působí trochu jako zpověď princezny zavřené ve věži, která čeká na prince, až ji vysvobodí. Její zpěv se nese spolu s klavírem jako mávnutí motýlích křídel a s tichým, zdrženlivým Troyovým přizvukováním vzniká neúplný duet, který svou atmosférou a provedením zásadně konkuruje kouskům z první desky (Perfect nebo Dogs), ač si Troy pro sebe vyhrazuje mnohem méně prostoru.

Po Butter následuje posledních pět písní, které společně tvoří grandfinále celé nahrávky, začínající nepopsatelně osudovou Queen of What. Chrámová rozlehlost skladby a Troyův uzounký hlas zní dohromady tak neobvykle, že jen těžko co dalšího říct. Je to něco mezi překvapením a ukolébanou potřebou triviální fatality červené knihovny. Finální Curses je zase ve srovnání s předchozími dvanácti songy překvapivě odsýpající a rytmická skladba, která zanechává zcela jistný dojem než předešlých pětačtyřicet minut. A ty tři songy mezi fungují jako pontonový most mezi světem, jímž deska provází, a světem, v nějž ústí. Jen těžko lze odejít od ...Is with the Demon po jednom poslechu s jasným názorem a pocitem.

Info

Troy von Balthazar Is with the Demon (Vicious Circle / Cargo, 2012)
www.troyvonbalthazar.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?