Články / Recenze

Troy von Balthazar experimentálním filozofem

Troy von Balthazar experimentálním filozofem

gaga | Články / Recenze | 13.11.2012

Moje první setkání s Troyem bylo nečekané, leč kouzelné. Jakožto předskokana japonských Mono v Akropoli jsem ho uchváceně pozorovala, zatímco můj doprovod prodléval v předsálí. Stála jsem přikovaná k podlaze a neskutečnou emoční energií střízlíka svíjejícího se na pódiu jsem byla úplně uhranutá. A když se mi pak dostalo do spár eponymní album Troy von Balthazar, prvotní překvapení se změnilo v zapálené fanouškovství. Za zvuků první desky tomu tak bylo po dlouhé dva roky, dokud nevyšla druhá, která mě nebavila a zklamala. Ale s ...Is with the Demon se do mého srdce znovu vrací pocit nekritického zbožňování.

Samotné je mi to divné a podezřelé, ale desce nemám co vytknout. Líbí se mi, baví mě od začátku do konce. Troy je zpátky v melancholické poloze, dokonce temnější než na předchozích nahrávkách, ale tenhle výraz mu sluší. Jeho zdánlivě neprůbojný projev a tichý, trochu naříkavý zpěv zní zase komorně, emotivně a v kusech jako Tiger vs Pigeon téměř dohání k slzám. Právě to kňourání spolu s naléháním nabíjí jeho projev odzbrojujícím charismatem.

Ani v hudební rovině se toho na desce neodehrává příliš nového. Celé album je založené na minimalistických kytarovo-klavírních aranžmá - jednoduchost, v níž se skrývá (až) nečekaná vnitřní krása. V některých písních se v pozadí objevují jemné ruchy a šumy, různé více či méně překvapivé zvuky, elektronicky zašpiněný hlas, aby se učinilo zadost nálepce experimentálního folku, ale jinak staví Troy mnohem víc na náladě než na zvukových experimentech. Co udělá víc folk folkem než zřetelné přehmaty na kytaře? Výsledek je okouzlující. Experiment se týká víc oblasti myšlenkové než hudební.

Už otvírák desky Tropical je se svým „I wanna be tropical/ find all my powers/ move to Hawaii/ and die in the flowers“ netradičně hloubavý a s otevřenou náručí zve k zadumanému poslechu, při němž lze jen těžko očekávat záplavu šťastných vzpomínek a vidin lepších zítřků. Deska opravdu pokračuje v pochmurnějších vodách; About Being Hurt napovídá už názvem, že nepůjde o žádné odpočinkové téma, ale že by budila potřebu hrát ruskou ruletu, to zase ne. Troy sice zvážněl, ale nemá potřebu selfterapie. O své filozofické přemítání se poklidně dělí s poklidně přizvukující kytarou. Takový dojem, pro někoho možná sladší, než by se slušelo, vnuká Tiger vs Pigeon. Text nejprve vypadá jako zvířecí alegorie na nenaplněnou a zakázanou lásku. Je nejasný, ale nejdůležitější je, že „there is a picture that I keep hitting/ of you and me, all that we’re forbidden/ it’s our proof that we’re still living/ you are my freedom, I am your prison“ je v Troyově odevzdaném podání jako zásah do srdeční komory otráveným amorovým šípem. Zabolí to za oba, tygra i holuba, ať už představují kohokoli. Při dalším poslechu nevyplouvá na povrch žádný další, skrytý význam, jen už se ten prvotní nejeví tak podivně primitivně.

Ani na ...Is with the Demon nechybí už tradiční spolupráce se zpěvačkou a basistkou Adeline Fargier. Krátce se objeví hned v Tropical, ale později se jí dostane mnohem většího prostoru než kdy předtím. Skladba Butter patří jen a jen jí. Působí trochu jako zpověď princezny zavřené ve věži, která čeká na prince, až ji vysvobodí. Její zpěv se nese spolu s klavírem jako mávnutí motýlích křídel a s tichým, zdrženlivým Troyovým přizvukováním vzniká neúplný duet, který svou atmosférou a provedením zásadně konkuruje kouskům z první desky (Perfect nebo Dogs), ač si Troy pro sebe vyhrazuje mnohem méně prostoru.

Po Butter následuje posledních pět písní, které společně tvoří grandfinále celé nahrávky, začínající nepopsatelně osudovou Queen of What. Chrámová rozlehlost skladby a Troyův uzounký hlas zní dohromady tak neobvykle, že jen těžko co dalšího říct. Je to něco mezi překvapením a ukolébanou potřebou triviální fatality červené knihovny. Finální Curses je zase ve srovnání s předchozími dvanácti songy překvapivě odsýpající a rytmická skladba, která zanechává zcela jistný dojem než předešlých pětačtyřicet minut. A ty tři songy mezi fungují jako pontonový most mezi světem, jímž deska provází, a světem, v nějž ústí. Jen těžko lze odejít od ...Is with the Demon po jednom poslechu s jasným názorem a pocitem.

Info

Troy von Balthazar Is with the Demon (Vicious Circle / Cargo, 2012)
www.troyvonbalthazar.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.