Články / Recenze

Tvář, nebo osobnost? (Jonas Reinhardt)

Tvář, nebo osobnost? (Jonas Reinhardt)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 13.04.2018

Americký skladatel Jonas Reinhardt čerpá inspiraci ze stále bohatší a pestřejší scény elektronické hudby. Celou jeho tvorbou rezonují prvky ambientu, raveu, experimentální elektroniky, glitche, ale i krautrocku. Přes Reinhardtovo časté vyzobávání z hudební minulosti však jeho hudba působí dostatečně aktuálně a dokonce futuristicky.

Platí to i pro nejnovější nahrávku Conclave Surge, z níž je cítit vzdálená budoucnost. Je precizní a zvláštně odtažitá, jako by ji komponovaly samotné stroje v časech technologické dystopie. Jednotlivé prvky jsou vzdáleny hřejivé lidskosti; zrnivými plochami prostupují krátké útržky melodií, přelévající se elektronické zvuky a příležitostně přesný a promyšlený beat.


Nejblíž má ale Conclave Surge k ambientu protkanému minimalismem s přízvuky pípání, šumu a elektronických pulzů. Reinhardt se nepohybuje příliš daleko od avantgardních vizí nové hudby, které předložili elektroničtí pionýři už v padesátých letech. Na rozdíl od nich se ale zcela nezříká rytmu, který se promítá i do rozostřených, ambientních ploch. Proto zní dynamicky a svižně.

Poslední nahrávku Jonase Reindharta prostupuje zádumčivý chlad a odtažitost. Bohužel ale také časté opakování a recyklace použitých nápadů. Mohla by být minimálně zajímavým sci-fi soundtrackem, ale sama o sobě nedisponuje příliš velkým potenciálem překvapit, a vlastně ani na delší dobu zaujmout. Jako by Reinhardt stál před svými zvukovými kulisami a bezradně krčil rameny, zatímco publikum postupně opouští sál. Jeho práce je uvážená i cílevědomá, ale též polovičatá. Využívá futurismu bez pohybu, kyberpunku bez digitální špíny, prototechna bez touhy po tanci a avantgardy bez vykročení ze stereotypu. Conclave Surge se tváří osobitě, ale tento výraz je jen průhlednou mimikou, za níž není příliš emocí ani nápadů. Mít tvář ještě neznamená mít osobnost.

Info

Jonas Reinhardt – Conclave Surge (Lucian Lift, 2018)
bandcamp interpreta

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Za stínem vlastní duše (Načeva)

Adéla Polka 03.07.2020

Je to plynutí v čase, plynutí hříchů v něm. Niterné pocity, pro které je forma básně ideální, vystupují ze své intimity, jsou odhaleny.

Full Moon 10: Houpací koně - Desolation Peak

Kristýna Trochtová 02.07.2020

Desolation Peak, jak lze ostatně vyčíst už z názvu, je deska inspirovaná a zároveň věnovaná Jacku Kerouacovi. V roce 2018.

V erupcích hněvu a zoufalství (Drom/Tengri)

Jiří Vladimír Matýsek 19.06.2020

Drom se netají tím, že jejich polovina je prvním vykročením k novému materiálu, prvotním průzkumem možných cest. A Tengri?

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.