Články / Offtopic / / Movie/dox

Uhrančivý trip (Climax)

Uhrančivý trip (Climax)

Jakub Kurnas | Články / Offtopic / / Movie/dox | 23.07.2018

Filmy Gaspar Noého umí praštit přes oči: asi nejvýraznější byly Enter the Void, který krom naprostého šílenství barev udivoval i extenzivním využitím záběrů z ptačí perspektivy, a soft pornografický Love, balancující na hranici sexuálního vzrušení a nudy. Originální nápady a postupy v nich ale občas působily jako prvoplánová snaha o provokaci. Až Climax vyznívá jako domyšlené umělecké dílo. Noé v něm používá své oblíbené motivy (drogy, sex, smrt) i formální prostředky (subjektivní kamera, ptačí perspektiva, přepjatá barevnost) a konečně se mu daří je zasadit do nosného kontextu.

Příběh se odehrává v opuštěné horské chatě, kde si skupina tanečníků užívá poslední večer po soustředění. Kamera se freneticky pohybuje v rytmu sedmdesátkového disko hitu Supernature. Tančí se. Plká se. Popíjí se sangria, kterou kdosi řízl LSD.

Interakce mezi postavami se postupně omezují na násilí a sex, trip se mění na horor. Struktura vyprávění se rozpadá, zatímco na pozadí bez ustání dupe Aphex Twin, Daft Punk nebo Dopplereffekt. Místo příběhu zůstává jenom kakofonie osudů, iracionalita hraničící s absurditou, zoufalost jedněch vedle orgasmu druhých. Scénář ale není to, čím by Climax v žánru „drogových filmů“ ohromil. Je přízemnější než třeba v enigmatické Svaté hoře (režie Alejandro Jodorowsky), hlášek na způsob Trainspottingu (Danny Boyle) nebo cynického humoru Strach a hnus v Las Vegas (Terry Gilliam) se divák nedočká. O to víc vyniká vizuální a hudební zpracování. Děj poskytuje spíš rámec, ve kterém si mohou autoři hrát s obrazem.

Noého stálý kameraman Benoit Debie navazuje na vizuál ozkoušený v předcházejících filmech. Dynamické dlouhé záběry, kdy se kamera pohybuje prostorem a otáčí se od jedné postavy k druhé, střídají téměř mumblecore statické portréty lidí, kteří se baví o ničem. Dojde i na ptačí perspektivu – na rozdíl od Enter the Void tady ale nepůsobí samoúčelně, taneční battle má agresivnější ráz než z frontálního pohledu.

Jakmile si postavy uvědomí, že jsou na tripu, kamera je začíná pronásledovat. Spolu s temně červeným přítmím a stísněností prostoru dodává každému výkřiku, polibku i ráně na autentičnosti. V minimu střihů není čas na oddech. Obraz se v jednu chvíli otáčí vzhůru nohama a zůstává tak až do konce filmu. Surreálný nádech podtrhují extravagantní taneční improvizace, které (často na pozadí záběrů) procházejí celým snímkem.

Climax je film, který chce diváka pohltit, přežvýkat a po devadesáti minutách vyplivnout na denní světlo se zoufalou myšlenkou na to, že chce ještě trochu barev, ještě trochu sexu a ještě trochu drog. A Noého schopnost komponovat výrazné barvy v esteticky působivý celek, dynamická práce s kamerou, vynikající výkony tanečníků a neutichající rytmus taneční hudby mu to umožňuje.

Info

Climax
režie: Gaspar Noé, 2018
imdb filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Parazit (pro každého)

Jakub Kurnas 03.11.2019

Snímek, který si z letošního Festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu, zaujme jak důrazem na sociální tematiku, tak drsným černým humorem.

Staříci na cestě

Veronika Havlová, Viktor Palák 21.10.2019

Nový český film, který měl být v hlavní soutěžní sekci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, tedy podle části tamního publika. Vskutku?

Pod plechem trumpet (Brasslands)

Jakub Kurnas 09.10.2019

Filmový dokument Brasslands hledá na přehlídce dechové hudby Guča, co všechno může ležet pod povrchem bujarého festivalového veselí.

Když bolí každý přešlap (Tiché doteky)

Veronika Havlová, Viktor Palák 02.10.2019

Nejvýraznější český film v programu letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech? ptali se nahlas někteří diváci už na začátku července.

Vtedy u Tarantina (Once Upon a Time in Hollywood)

Bibiána Hajdanyová 25.08.2019

Námet znie veľmi komplexne a každý si predstaví rozmanitý príbeh, ktorý sa z postáv hraných hviezdami najvyššej hollywoodskej kvality môže vykľuť. No...

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

Bibiána Hajdanyová 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

Veronika Havlová, Viktor Palák 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

Jakub Kurnas 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

Lukáš Masner 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

Michal Pařízek 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.