Články / Offtopic / / Movie/dox

Uhrančivý trip (Climax)

Uhrančivý trip (Climax)

Jakub Kurnas | Články / Offtopic / / Movie/dox | 23.07.2018

Filmy Gaspar Noého umí praštit přes oči: asi nejvýraznější byly Enter the Void, který krom naprostého šílenství barev udivoval i extenzivním využitím záběrů z ptačí perspektivy, a soft pornografický Love, balancující na hranici sexuálního vzrušení a nudy. Originální nápady a postupy v nich ale občas působily jako prvoplánová snaha o provokaci. Až Climax vyznívá jako domyšlené umělecké dílo. Noé v něm používá své oblíbené motivy (drogy, sex, smrt) i formální prostředky (subjektivní kamera, ptačí perspektiva, přepjatá barevnost) a konečně se mu daří je zasadit do nosného kontextu.

Příběh se odehrává v opuštěné horské chatě, kde si skupina tanečníků užívá poslední večer po soustředění. Kamera se freneticky pohybuje v rytmu sedmdesátkového disko hitu Supernature. Tančí se. Plká se. Popíjí se sangria, kterou kdosi řízl LSD.

Interakce mezi postavami se postupně omezují na násilí a sex, trip se mění na horor. Struktura vyprávění se rozpadá, zatímco na pozadí bez ustání dupe Aphex Twin, Daft Punk nebo Dopplereffekt. Místo příběhu zůstává jenom kakofonie osudů, iracionalita hraničící s absurditou, zoufalost jedněch vedle orgasmu druhých. Scénář ale není to, čím by Climax v žánru „drogových filmů“ ohromil. Je přízemnější než třeba v enigmatické Svaté hoře (režie Alejandro Jodorowsky), hlášek na způsob Trainspottingu (Danny Boyle) nebo cynického humoru Strach a hnus v Las Vegas (Terry Gilliam) se divák nedočká. O to víc vyniká vizuální a hudební zpracování. Děj poskytuje spíš rámec, ve kterém si mohou autoři hrát s obrazem.

Noého stálý kameraman Benoit Debie navazuje na vizuál ozkoušený v předcházejících filmech. Dynamické dlouhé záběry, kdy se kamera pohybuje prostorem a otáčí se od jedné postavy k druhé, střídají téměř mumblecore statické portréty lidí, kteří se baví o ničem. Dojde i na ptačí perspektivu – na rozdíl od Enter the Void tady ale nepůsobí samoúčelně, taneční battle má agresivnější ráz než z frontálního pohledu.

Jakmile si postavy uvědomí, že jsou na tripu, kamera je začíná pronásledovat. Spolu s temně červeným přítmím a stísněností prostoru dodává každému výkřiku, polibku i ráně na autentičnosti. V minimu střihů není čas na oddech. Obraz se v jednu chvíli otáčí vzhůru nohama a zůstává tak až do konce filmu. Surreálný nádech podtrhují extravagantní taneční improvizace, které (často na pozadí záběrů) procházejí celým snímkem.

Climax je film, který chce diváka pohltit, přežvýkat a po devadesáti minutách vyplivnout na denní světlo se zoufalou myšlenkou na to, že chce ještě trochu barev, ještě trochu sexu a ještě trochu drog. A Noého schopnost komponovat výrazné barvy v esteticky působivý celek, dynamická práce s kamerou, vynikající výkony tanečníků a neutichající rytmus taneční hudby mu to umožňuje.

Info

Climax
režie: Gaspar Noé, 2018
imdb filmu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.

Význam slova „neuvěřitelný“ (Tři blízcí neznámí)

redakce 26.05.2019

Příběh, který vrací význam nadužívanému slovu „neuvěřitelný“, popisuje dokumentární film Tři blízcí neznámí.