Články / Recenze

Ukolébavky pro zlobivé děti (Night Lovell)

Ukolébavky pro zlobivé děti (Night Lovell)

Daniel Nádler | Články / Recenze | 13.03.2019

Night Lovell prorazil před pár lety díky svému osobitému zvuku, produkci a ojedinělé atmosféře, vycházející z mrazivé Ottawy. Z jeho skladeb byla cítit syrová kreativita, připomínající prvotiny Travise Scotta jako Owl Pharaoh nebo Lights (Love Sick). V záplavě soundcloudové vlny nových interpretů si Night Lovell plul ve svém černém, pirátském korábu vlastním směrem plným zajímavých zákrut.

To však nelze říct o desce, kterou měl zúročit svou tříletou odmlku. Pomocí příběhu odehrávajícího se na pozadí desky, Night Lovell metaforicky vykresluje stav své depresivní mysli, v níž byl lapen během snahy o vytvoření nového díla. Posluchače vtáhne do svého nevědomí, kterému Night Lovell naslouchá na jakési odlehlé samotě. Jenže Goodnight Lovell nám dává doslova dobrou noc a společně s ním se probudíme až při poslední písni.

Jedním z kamenů úrazu je monotónnost – v polovině nahrávky začnou všechny beaty splývat, všechno jede v jedné a té samé linii, velkým zklamáním je pak absence jakýchkoliv rapových dovedností. Tracklist o osmnácti položkách je postaven na jedné flow. Night Lovell není schopný jakkoliv pozměnit, obohatit, zrychlit či zpomalit tempo, a to ani když ho k tomu vybízí hostující kolegové. Výjimkou jsou tracky Joan of Arc, Bumble Bee a minutový interlude Unknown Location.

Deska je zahalena temnotou, z její atmosféry je cítit potenciál a spoustu psychické bolesti, kterou si Night Lovell v posledních letech procházel, o terapeutickém charakteru nahrávky nemůže být pochyb. Rovněž často velmi jednoduchá struktura jeho textů v sobě skrývá více záhad než kdejaké hloubavé myšlenky jiných rapperů… Jednadvacetiletý Night Lovell nezahálí, posouvá se a pomalu dozrává, ale musí se naučit dát svým nápadům adekvátní formu, nikoliv je ždímat jen na půl.

Info

Facebook Night Lovell

živě: Night Lovell (ca)
20. 3. 2019 19:00
Roxy, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?