Články / Sloupky/Blogy

Praskání bublin (Unsound 2022)

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá | Články / Sloupky/Blogy | 17.10.2022

„A jedeš sama, jo?“
„Jó, to je v pohodě, tam bude safe space.“
„Nó, jak myslíš, ale posledně jsem se těch drog nadejchal, jen jsem vstoupil do místnosti.“

Trošku znejistím, ale protože si taky představuju Unsound hlavně jako probdělé noci plné polámané elektroniky. Na místě sice pár levitujících lidí potkám, ale festival je především svátek milovníků alternativní hudby všech odrůd. Navíc od té doby, co mám internety v kapse, nejsem nikdy sama a ten skvělý ramen posílám stovky kilometrů na západ. Ačkoliv večerní program probíhá v novém industriálním prostoru Kamienna, festival je rozlezlý po celém městě a proniká i do divadel, klubů a vlastně všech sálů, ve kterých lze hrát.

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden. Proplétá se mezi budovami, z nichž některé už možná příští ročník hostit nebudou, bývalé fabriky i Hotel Forum se pomalu transformují a Krakov bují. Cestu kouzelným městem začínám v Kině Kijów.

První večer se těším hlavně na Kali Malone. Tak moc, že naprosto ignoruji fakt, že má-li představit projekt se Stephenem O’Malleym, bude to meditace spíš hlučnějšího charakteru. Nicméně jejich společné dílo Does Spring Hide Its Joy, doplněné projekcemi vizuální umělkyně Niki Milano, hodnotím pozitivně a varhany si nechám na doma.



Mířím na místo večerní produkce, které se otřásá zvuky rappera Blackhaina. Ten předvádí extrémní emoční tlak, namíchaný ze stroboskopů, noisu a naléhavých slov, které podtrhuje profesionální choreografií. Zakládám si škatulku „nevím, jestli je to dobrý, nebo bizár“, ve které bude prvním pasažérem jihokorejská Bela. Z jedné strany mikrofonu jí svítí baterka na knihu poezie, z druhé strany vychází afektovaný trve blackmetalový vokál recitující verše.

Do škatulky „boží“ pak dávám egyptského producenta Abadira, vydávajícího nyní na labelu Svbkvlt a míchajícího elektroniku se severoafrickými rytmy. Naživo ho pak místo drum machine doplňuje perkusionista. Na akci plné kabelů a technologií vůbec vyniknou živé nástroje více než jinde. Stejně je tomu u vystoupení Ksaweryho Wójcińského, jehož hodinové sólo na kontrabas je plné emocí. Přemýšlím, v jakém vesmíru to jsem, že mu tady aplauduje celý sál, v Praze by to byl koncert pro dvacet lidí. Vyrušuje jen malá holčička. Těžko jí to ale zazlívat, křičí: „Táta, táta!“



Na večer se přesouvám do divadla Łaźnia Nowa. Čtyřicetiminutovou cestu mi zkracuje pár polských důchodců, se kterými si rukama nohama povídám o životě a jejich kočce. Unsound neznají. Vystupujeme na zastávce Struga, pán se mi snaží poradit cestu, ale vidím, že stačí sledovat skupinku v černém. Katalánská hudebnice Marina Herlop tu má vystupovat s krajankami z dvojice Tarta Relena a bubeníkem. Sázka na jistotu a jedno z nejkrásnějších představení festivalu. Herlop prezentuje nové album Pripyat, které vyšlo na labelu PAN a nadchnout musí fanoušky Rosalíi i štamgasty Puncta. Publikum už se ale nemůže dočkat Shygirl, členky avant-kolektivu Nuxxe, a jeden z mála setů v angličtině. Nechybí puget květin, fény na stagi a především sebevědomý projev a ten nejčerstvější popíček.

Ulici zaplavují taxíky a stovky návštěvníků míří šest kilometrů na západ opět do Kamienne. Kvůli přesunu nestíhám Ursulu Sereghy a vstupuji do čistého pekla, které připravil producent Slikback spolu s dechberoucí projekcí Weirdcora. Hlučné to bylo vždycky, ale teď už asi bude keňský samorost dělat jen noise. Večer pokračuje s jihoafrickým gqom triem Phelimuncasi, Loraine James nebo dvojicí perkusionistů Valentina Magaletti a João Pais, vystupujících jako CZN…



Sobotní večer v kongresovém centru ICE patří třem velkým premiérám. Všechny jsou patřičně žánrově neukotvené, inovativní a taky nesourodé. Ohromí mě hned první, Heith, dílo milánského producenta Daniela Guerriniho, spolu s projekcí studia Declino. Zařadit nebo popsat je neumím. Anotace říká, že v sobě mísí prvky freak folku, raveu a doom metalu. Asi tak.

Následuje Robin Fox, který pandemickou nudu strávil hrátkami s laserem. Celý sál oslepují elektrony a Fox předvádí masterclass toho, jak vypadá audiovizuální show. Poprvé se zde představuje také Osmium, dílo oscarové skladatelky Hildur Guðnadóttir. Hypnotický set na speciálně sestavené nástroje hraje čtveřice v čele s Rullym Shabarou ze Senyawy, který zaříkává vše, co z příchozích ještě zbylo. Speciální bodík dávám za pohodlná křesílka.

Rapperka Alyona Alyona je na místní poměry asi moc mainstream, večerní sál Kamienne je během jejího vystoupení poloprázdný. Jinak tomu je při představení aktuální nahrávky Escapology hlavy labelu Hyperdub, Kode9. Zní to skvěle a ve všech směrech inovativně, ale je to hrozně nabasované, hlava na hlavě… Nevydržím dlouho a běžím raději na amapiano, ehm. K mému mrzení ale jihoafrický producent Vigro Deep nevystoupí. Nutno dodat, že za celou dobu je to v mém programu jediná změna. Vše jede na čas, všude je bezchybné technické zajištění, scénografie, světla, zvuk… Nechybí bohatý doprovodný program pro místní zdarma.

Bylo to krásné, ale bylo toho už moc. Nasycená zážitky vynechávám i závěrečnou Nyege Nyege afterparty, mířím na hlavák a budu se těšit na příště. Pojeďte taky!

Info

Unsound
9.-16. 10. 2022
Krakov, Polsko
web festivalu

foto © Zuzana Malá

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #93: Nevíš, kde je doma?

Michal Pařízek 02.12.2022

Konec roku je vždycky na morál, letos ale připomíná horskou dráhu, jejíž obsluha si odešla někam něco zařídit a po cestě zapomněla, že má motor vypnout. Kam zmizel listopad?

Šejkr #92: „I got too much on my mind, It got clouded in my eyes.“

Michal Pařízek 18.11.2022

Na Le Guess Who? si vzpomenu i při příchodu na Václavské náměstí, kde se objevuji zrovna ve chvíli, kdy začínají Chinaski. Koncert pro budoucnost.

Hádanky z Utrechtu #4: Weird pop

Michal Pařízek 14.11.2022

Horse Lords hráli před pár dny v Praze, pár desítek lidí v Punctu si je prý užilo náramně. Tady prodávají merch po kilech ještě několik hodin po koncertě.

Šejkr #91: Mezi řečí

Michal Pařízek 04.11.2022

Na návštěvě u mušlí mě začal vyhlašovat vedle stojící týpek s tím, že jsem moc starej a co že tam jako dělám. A že budu určitě fízl. A že pozor...

Šejkr #90: Možná jednou

Michal Pařízek 21.10.2022

Když jsem se ve čtvrtek podíval, co se děje, tak jsem zapomněl na všechno. Na nemoc, na babí léto, i na Kendricka. Události z bratislavské Teplárně mě paralyzovaly.

Konvulzivní pulz Laokoon

Viktor Hanačík 20.10.2022

Sedím na rohu a poslouchám „leden bude navždy sad“. Laokoon. Úsporná podzimní melancholie. Večer. Tváře chodců mizejí ve stínech.

Šejkr #89: Někdo jiný, někde jinde?

Michal Pařízek 07.10.2022

Obviously, we’re not golfers. Jedno z hesel, které vetkla do erbu Full Moonu Apačka, a taky pochopitelně aluze na velkého zevla. Bezbřehý sarkasmus a hlavně pravda.

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace