Články / Reporty

Urbex s hudbou (Pop Messe)

Urbex s hudbou (Pop Messe)

Veronika Jastrzembská | Články / Reporty | 28.07.2021

Je jedna hodina odpoledne, ve vzduchu se líně povaluje závan léta, na obloze pálí polední sluce. Není to úplně typický čas pro začátek festivalu, ale cena za akci uprostřed města je jasně daná. Večerka o půlnoci je nevyhnutelná, pokud chcete nacpat tak nabitý program do pár hodin a vyvarovat se trablím.

Areál bývalého fotbalového hřiště za Lužánkami ožívá nově nabytou energií prvního ročníku brněnského festivalu Pop Messe. Cítit je nadšení, mírná nervozita, ale i melancholický nádech devadesátek, podmíněn betonovou mohutností stadionu. Do výrazných kontrastů se staví minulost s progresivním vývojem hudebních akcí, umění a technologie a urbex s mladou multižánrovou hudbou. Pozvaní umělci pak reflektují ony protiklady, na dvou stagích se střídá rap, minimalistické techno, rázný postpunk a experimentální pop. O rok odložený festival ve snaze zachovat všechny plánované umělce přináší pestrou paletu zahraničních i českých interpretů zapadajících do rozmanitých žánrových skupin. Vše ale pěkně ladí, progresivní přehlídka popové hudby s jistou a promyšlenou logikou dává smysl a vytváří kompaktní celek.

fotogalerii z prvního dne hledejte tady a tu

Hned u vchodu je nepřehlédnutelné, že dřívější čas velkému množství návštěvníků vůbec nevadí. Jedním z důvodů bude téměř dvouletá pauza od nějaké větší akce, která má navíc tak bohatý lineup. Už na Sinks se nedočkavých diváků shromáždí vcelku úctyhodný dav. Jen škoda, že brněnská kapela nehraje o pár hodin později, klasické tančení až pogové variace, které ji většinou doprovází, vyměnilo polehávání a slunění. Stejná nálada pak panuje i nad stagí, z níž svým snovým elektro-popem z jiné planety hypnotizuje Bert and Friends. Taková nálož optimismu a radosti na jednom místě se zdá být až poněkud kýčovitá, všichni se usmívají a z osobitých tanečních kreací se zdá, že zapomínají na realitu všedních dní. Bert rozpažuje, jako by všem chtěl ještě trochu pozitivní energie poslat, a s úsměvem sklízí jeden z největších potlesků.

Slunce je nekompromisní a míst ve stínu poskromnu. Nejschůdnější variantou zdá se být pivo a zakempení na jedné z polorozpadlých a keři zarostlých tribun lemujících areál. Přestože lze odtamtud slyšet každý interpret, nutkání zatančit si na HVOB uprostřed anonymního davu je nepotlačitelné. Ti dokonalým sladěním, decentní vyvážeností všech prvků a jedinečným dojmem, který zanechává kombinace živých ženských vokálů s elektronickým podkladem, potvrzují své zařazení na seznam nejlépe hodnocených živých projektů současnosti.

V sobotu prvotní covid obezřetnost, nerozkoukanost a nezvyklost festivalové atmosféry z předchozího dne zmizela. Možností, jak strávit odpoledne, je hned několik. Buďto se vyvalit v trávě a užívat si rozpáleného slunce za psychedelického rock'n'rollu Beps'n'Johnnies nebo jemného indie písničkářství Amelie Siby. Jednou z eventualit je nasednout do shuttle autobusu a vydat se vstříc párty na Moravském náměstí, vzdálené od areálu asi dva kilometry, kde se pod Joštem skrývá třetí, převážně elektronická stage. Ta je navíc otevřená i lidem, kteří na festival nemají zakoupený lístek, je volně přístupná. Ve večerních hodinách náměstí zaplní davy a začíná nekontrolovatelný večírek.

fotogalerii ze soboty hledejte tady a tu, z celého festivalu ještě jednou zde

Celou akci v hlavním areálu za Lužánkami uzavírají Modeselektor. Neústupné úderné beaty, chytlavý groove a fosforeskující geometrické vizuály mihotající se za pultem nejlépe vystihují show dvojice, která se i přes veškeré inovace snaží udržovat naživu ducha berlínské techno scény deváté dekády. Na podium si k sobě přizvou estonského rappera Tommyho Cashe (který si svůj sólový koncert odehrál před hodinou) a podruhé se tak areálem rozléhá jedna z nejúspěšnějších kolaborací německých producentů vůbec.

Pop Messe, festival s jedním z nejlepších lineupů, jaký si šlo po koronavirové krizi představit, se velmi vydařil. Ano, našlo by se pár chyb v organizaci, cateringu, taky pitná voda chyběla, ale nedostatky beru jako prostor k vylepšení dalších ročníků. Budou na místě.

Info

Pop Messe
23.–24. 7. 2021
Brno
web festivalu

foto © Vrbaak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace