Veronika Jastrzembská | Články / Reporty | 28.07.2021
Je jedna hodina odpoledne, ve vzduchu se líně povaluje závan léta, na obloze pálí polední sluce. Není to úplně typický čas pro začátek festivalu, ale cena za akci uprostřed města je jasně daná. Večerka o půlnoci je nevyhnutelná, pokud chcete nacpat tak nabitý program do pár hodin a vyvarovat se trablím.
Areál bývalého fotbalového hřiště za Lužánkami ožívá nově nabytou energií prvního ročníku brněnského festivalu Pop Messe. Cítit je nadšení, mírná nervozita, ale i melancholický nádech devadesátek, podmíněn betonovou mohutností stadionu. Do výrazných kontrastů se staví minulost s progresivním vývojem hudebních akcí, umění a technologie a urbex s mladou multižánrovou hudbou. Pozvaní umělci pak reflektují ony protiklady, na dvou stagích se střídá rap, minimalistické techno, rázný postpunk a experimentální pop. O rok odložený festival ve snaze zachovat všechny plánované umělce přináší pestrou paletu zahraničních i českých interpretů zapadajících do rozmanitých žánrových skupin. Vše ale pěkně ladí, progresivní přehlídka popové hudby s jistou a promyšlenou logikou dává smysl a vytváří kompaktní celek.
fotogalerii z prvního dne hledejte tady a tu
Hned u vchodu je nepřehlédnutelné, že dřívější čas velkému množství návštěvníků vůbec nevadí. Jedním z důvodů bude téměř dvouletá pauza od nějaké větší akce, která má navíc tak bohatý lineup. Už na Sinks se nedočkavých diváků shromáždí vcelku úctyhodný dav. Jen škoda, že brněnská kapela nehraje o pár hodin později, klasické tančení až pogové variace, které ji většinou doprovází, vyměnilo polehávání a slunění. Stejná nálada pak panuje i nad stagí, z níž svým snovým elektro-popem z jiné planety hypnotizuje Bert and Friends. Taková nálož optimismu a radosti na jednom místě se zdá být až poněkud kýčovitá, všichni se usmívají a z osobitých tanečních kreací se zdá, že zapomínají na realitu všedních dní. Bert rozpažuje, jako by všem chtěl ještě trochu pozitivní energie poslat, a s úsměvem sklízí jeden z největších potlesků.
Slunce je nekompromisní a míst ve stínu poskromnu. Nejschůdnější variantou zdá se být pivo a zakempení na jedné z polorozpadlých a keři zarostlých tribun lemujících areál. Přestože lze odtamtud slyšet každý interpret, nutkání zatančit si na HVOB uprostřed anonymního davu je nepotlačitelné. Ti dokonalým sladěním, decentní vyvážeností všech prvků a jedinečným dojmem, který zanechává kombinace živých ženských vokálů s elektronickým podkladem, potvrzují své zařazení na seznam nejlépe hodnocených živých projektů současnosti.
V sobotu prvotní covid obezřetnost, nerozkoukanost a nezvyklost festivalové atmosféry z předchozího dne zmizela. Možností, jak strávit odpoledne, je hned několik. Buďto se vyvalit v trávě a užívat si rozpáleného slunce za psychedelického rock'n'rollu Beps'n'Johnnies nebo jemného indie písničkářství Amelie Siby. Jednou z eventualit je nasednout do shuttle autobusu a vydat se vstříc párty na Moravském náměstí, vzdálené od areálu asi dva kilometry, kde se pod Joštem skrývá třetí, převážně elektronická stage. Ta je navíc otevřená i lidem, kteří na festival nemají zakoupený lístek, je volně přístupná. Ve večerních hodinách náměstí zaplní davy a začíná nekontrolovatelný večírek.
fotogalerii ze soboty hledejte tady a tu, z celého festivalu ještě jednou zde
Celou akci v hlavním areálu za Lužánkami uzavírají Modeselektor. Neústupné úderné beaty, chytlavý groove a fosforeskující geometrické vizuály mihotající se za pultem nejlépe vystihují show dvojice, která se i přes veškeré inovace snaží udržovat naživu ducha berlínské techno scény deváté dekády. Na podium si k sobě přizvou estonského rappera Tommyho Cashe (který si svůj sólový koncert odehrál před hodinou) a podruhé se tak areálem rozléhá jedna z nejúspěšnějších kolaborací německých producentů vůbec.
Pop Messe, festival s jedním z nejlepších lineupů, jaký si šlo po koronavirové krizi představit, se velmi vydařil. Ano, našlo by se pár chyb v organizaci, cateringu, taky pitná voda chyběla, ale nedostatky beru jako prostor k vylepšení dalších ročníků. Budou na místě.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.