Články / Recenze

V kolébce Wrekmeister Harmonies

V kolébce Wrekmeister Harmonies

Ondřej Helar | Články / Recenze | 27.04.2018

OHODNOŤTE DESKU

Mé první setkání s kapelou soustředěnou kolem dvoumetrového Krakonoše JR Robinsona proběhlo vloni na Brutal Assaultu. Působili tam jako zjevení. Ve vší agresivní černi tu v noci charismatický vousáč do velmi intimní hudby recitoval poezii. Najednou jsem byl uprostřed metalového festivalu na ostrově mantrického klidu, který byl stejně opojný a exkluzivní jako oáza uprostřed pouště. Atmosféra byla tak moc jiná, že se Wrekmeister Harmonies stali nejvýraznější kapelou celého festivalu.

Minulá deska Light Falls mě vrátila na zem, náladu živého vystoupení nedokázala zprostředkovat, tenkrát už hráli materiál z nového alba. A The Alone Rush je mnohem procítěnější než její předchůdce, ačkoliv principy, které Robinson používal dříve, se nemění. Dokáže velmi pozvolna rozvíjet hudební nápady, aniž by byť na vteřinu nudil, umí dokonale dávkovat zpěv tak, aby vyniklo sdělení. Změna je v tom, jak citlivě pracuje s gradací kompozic. Už tu nejsou ostré a násilnické přechody nálad, album je mnohem klidnější a náladovější. V současné tvorbě se snoubí ponurost a křehkost, výsledek pak zní jako by v Yndi Halda zpíval Johnny Cash.

Další změnou je čistota nahrávky. Na předchozích deskách se mnohem více experimentovalo se zvukem a špínou, ambient-noise-drone byly neustále přítomní, ne tak nyní. V popředí stojí kompozice mnohem klasičtější a konzervativnější, důležitější je být přístupnější a intenzivněji tisknout do hudby sdělení, které bude srozumitelné širšímu posluchačstvu. Nástrojově pak The Alone Rush pracuje zdánlivě minimalisticky s vyjadřovacími prostředky, které mají překvapivý zásah a emocionální velkorysost. Mnohdy si vás přes ambientně laděné mlhy připravuje, aby v příhodném místě nastoupily smyčce a jednoduchou táhlou melodikou z víceméně beztvaré hmoty udělaly srdceryvný žalm. V tomto ohledu Robinson rozhodně rozkvetl a vyzrál coby skladatel.

Pokud jste někdy hledali soundtrack k zamračené obloze před bouří, máte ho. Cítíte v něm určité dusno, víte, že za chvíli se může strhnout apokalypsa a tohle je intro. Pochyby z budoucnosti, hypnotické tempo, žádný spěch. JR Robinson dobře ví, že pokud bude houpat dostatečně dlouho ve své meditativní kolébce, tak jeho kouzlu nelze nepodlehnout.

Info

Wrekmeister Harmonies – The Alone Rush (Thrill Jockey, 2018)
bandcamp kapely

Živě:
1. 5. 2018 20:00 Kabinet Múz, Brno
fb událost
10. 5. 2018 22:00 Klub FAMU, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

redakce 25.05.2019

Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem.

Porouchané rádio Devina Townsenda

redakce 15.05.2019

V jedinečném bodě se celý Townsendův neuspořádaný vesmír sjednotí a vznikne řád. Novinka Empath trápí i překvapuje.

Hauschka v lese bez nástrah?

redakce 07.05.2019

Technika „připraveného klavíru“ se stala brzy proslulou a německého tvůrce dokázala bezpečně odlišit od dalších pianistů, jako jsou Nils Frahm nebo Ólafur Arnalds.

Vykouzlit ten okamžik (Anna von Hausswolff)

redakce 03.05.2019

Vyslovit se proti vykořeněné současnosti, prožít kouzlo přítomnosti. Zmrazit čas a vnímat sama sebe v celé svojí zranitelnosti.

Kronika spomienok Maggie Rogers

redakce 02.05.2019

Celé to odštartovalo video z jej hodiny na New York University, kde prezentovala svoje demo jednému z najúspešnejších producentov pop music, Pharellovi.

Propracovaná kytarová alchymie Swervedriver

redakce 25.04.2019

Drží se osvědčené indierockové receptury, která těží převážně z tradic ostrovního shoegazingu, tedy z žánru, jehož základy pomáhali zkraje 90. let sami budovat.

Obyčejnost narkomanů / Modlitba

redakce 21.04.2019

Nabízí se srovnání se snímkem Beautiful Boy, který poněkud povrchně popisoval rozpadající se vztah otce a závislého syna, zatímco Modlitba sleduje jedince bojujícího s...

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

redakce 20.04.2019

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě.

Gregor Sailer: Pastelová nervozita opuštěných budov

redakce 14.04.2019

Rakouský fotograf Gregor Sailer ve svém posledním projektu důkladně prozkoumává fenomén Potěmkinových vesnic.

Žádné suché variace (Emil Viklický Trio Hraje Suchého a Šlitra)

redakce 07.04.2019

Viklický není typem muzikanta, který by se držel melodických schémat, jež mu předepisuje původní píseň...