Články / Reporty

V rytmu davu (Letní filmová škola 2022)

V rytmu davu (Letní filmová škola 2022)

Ondřej Oharek | Články / Reporty | 01.08.2022

Pod ranní oblohou vchází do Reduty první návštěvníci. Přes brzkou hodinu je v sále plno, projekce Vitaliny Varely (2019), vítěze Locarna, patří k velmi očekáváným. Děj je zasazen do chudinské čtvrti Lisabonu, kam titulní postava přijíždí z Kapverd hledat manžela, který ji dávno opustil. Portugalský režisér Pedro Costa k zobrazení slumu používá statické záběry pracující se šerosvitem a tmou. Jde o svébytné a pozvolné vyprávění, v němž bída ulic intenzivně ožívá.

Rytmus dnešního dne určují kroky davu, který se od včerejška rozšířil. Fronty do kin i na kafe houstnou. Nepřekvapí mě, když zaslechnu, že z kapacitních důvodů si nově příchozí nemohou zařídit akreditace. Je neděle, Filmovka naplno ožívá.

Film Assunta Spinová (1915) je promítaný v rámci divácky oblíbené sekce němých filmů s živou hudbou. Letošním tématem jsou italské filmy o divách, ztvárněných dnes legendárními herečkami. Než projekce začne, přichází Radomír D. Kokeš s úvodem, při kterém se sál směje jako na stand-up vystoupení. Poté začíná drama prosté a odvážné dívky Assunty (Francesca Bertini), doprovázené kapelou Chief Bromden. Syntéza postrockových tónů a neapolských ulice funguje výborně a zpětně nedokážu říct, co na mě působilo víc.

Součástí akce je také program ve stanech, které jsou rozeseté po parku vedle Hvězdy, epicentra festivalového dění. Smutek v literatuře a hudbě, tak se jmenuje přednáška, kterou mají Jan Bělíček a Karel Veselý na základě svých publikací. Hlavním tématem je otázka, jak se současné krize, ať už jde o polarizaci společnosti nebo o klimatickou změnu a úzkost z ní pramenící, projevují v kultuře.

Když jdu závěrem dne na Osamělost přespolního běžce (1962), přemýšlím, proč si letos daleko víc vybírám starší filmy a opouštím své oblíbené sekce. Nejspíš proto, že touhu objevovat současné festivalové kousky vystřídala touha po historických zákoutích. Na to je Filmovka ideálním místem, protože svého vzdělávacího charakteru se nikdy nevzdala a stále nabízí množství retrospektiv. Za jeden den tak lze poznat filmové novinky, zapomenutá díla, a také zavítat do britského nápravného zařízení pro mladistvé, kterému se vynikající běžec a zloděj Colin Smith (Tom Courtenay) nehodlá podrobit. A to ani před cílovou páskou.

Info

Letní filmová škola Uherské Hradiště
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště

foto © Marek Malůšek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace