Články / Reporty

V rytmu davu (Letní filmová škola 2022)

V rytmu davu (Letní filmová škola 2022)

Ondřej Oharek | Články / Reporty | 01.08.2022

Pod ranní oblohou vchází do Reduty první návštěvníci. Přes brzkou hodinu je v sále plno, projekce Vitaliny Varely (2019), vítěze Locarna, patří k velmi očekáváným. Děj je zasazen do chudinské čtvrti Lisabonu, kam titulní postava přijíždí z Kapverd hledat manžela, který ji dávno opustil. Portugalský režisér Pedro Costa k zobrazení slumu používá statické záběry pracující se šerosvitem a tmou. Jde o svébytné a pozvolné vyprávění, v němž bída ulic intenzivně ožívá.

Rytmus dnešního dne určují kroky davu, který se od včerejška rozšířil. Fronty do kin i na kafe houstnou. Nepřekvapí mě, když zaslechnu, že z kapacitních důvodů si nově příchozí nemohou zařídit akreditace. Je neděle, Filmovka naplno ožívá.

Film Assunta Spinová (1915) je promítaný v rámci divácky oblíbené sekce němých filmů s živou hudbou. Letošním tématem jsou italské filmy o divách, ztvárněných dnes legendárními herečkami. Než projekce začne, přichází Radomír D. Kokeš s úvodem, při kterém se sál směje jako na stand-up vystoupení. Poté začíná drama prosté a odvážné dívky Assunty (Francesca Bertini), doprovázené kapelou Chief Bromden. Syntéza postrockových tónů a neapolských ulice funguje výborně a zpětně nedokážu říct, co na mě působilo víc.

Součástí akce je také program ve stanech, které jsou rozeseté po parku vedle Hvězdy, epicentra festivalového dění. Smutek v literatuře a hudbě, tak se jmenuje přednáška, kterou mají Jan Bělíček a Karel Veselý na základě svých publikací. Hlavním tématem je otázka, jak se současné krize, ať už jde o polarizaci společnosti nebo o klimatickou změnu a úzkost z ní pramenící, projevují v kultuře.

Když jdu závěrem dne na Osamělost přespolního běžce (1962), přemýšlím, proč si letos daleko víc vybírám starší filmy a opouštím své oblíbené sekce. Nejspíš proto, že touhu objevovat současné festivalové kousky vystřídala touha po historických zákoutích. Na to je Filmovka ideálním místem, protože svého vzdělávacího charakteru se nikdy nevzdala a stále nabízí množství retrospektiv. Za jeden den tak lze poznat filmové novinky, zapomenutá díla, a také zavítat do britského nápravného zařízení pro mladistvé, kterému se vynikající běžec a zloděj Colin Smith (Tom Courtenay) nehodlá podrobit. A to ani před cílovou páskou.

Info

Letní filmová škola Uherské Hradiště
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště

foto © Marek Malůšek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace