Barka Fabiánová | Články / Reporty | 07.08.2013
MeetFactory. Pondělní srpnový podvečer, skupinky fanoušků posedávají před klubem, klábosí a popíjejí pivo. Kolem jezdí líně vlaky a tramvaje.
I když byl začátek koncertu avizovaný na osmou, začíná až po deváté. V sále pár nadšenců, několik fotografů a ještě stále se dá dýchat. Dvě postavy na pódiu vybalují nástroje a našijou do nás ostrou dávku punku ze svého posledního alba Generale Dome. Mhouříme oči do přesvětlené mlhy, která vypaluje sítnice. Arone a Aron, ona a on. Mňoukavý hlas koketuje s kytarou a publikum se pomalu probouzí. Kapela se snaží o komunikaci, zpěvačka se naučí „Ahoj“ a mezi písničkami si naučené slovo občas pinkne s někým z publika. Buke and Gase vydrží fanoušky žhavit necelou hodinu. Opakují, že je jim ctí dělat předkapelu právě Owenu Pallettovi. Pak se rozloučí a splynou s mlhou.
Proběhne rychlá přestavba pódia a během deseti minut se z mlhy a světel ozve lákavý zvuk houslí. Zvuk sílí, očima hledám orchestr, ale nacházím jen mladíka za klávesami, s houslemi pod bradou.
Kanadský houslista, písničkář a zpěvák v jedné osobě Owen Pallett se do Prahy vrací pravidelně. Jednou hrál v Kutné Hoře na festivalu Creepy Teepee, v Praze už je potřetí. Vznikla tady i jeho předposlední deska, kterou natočil spolu s českým symfoňákem. Tato spolupráce se zjevně osvědčila, protože si stejný orchestr přizval i na natáčení nejnovějšího alba In the Conflict, které by mělo vyjít na podzim. Zatímco na předchozím albu se čerstvý třicátník zaobíral duchovnem a Stvořitelem, na tom aktuálním se vyrovnává s osobními krizemi, depresemi a duševními problémy. Samoléčba hudbou se zdá být úspěšná, v MeetFactory působil vyrovnaně a mile. Ponořen do svého imaginária, ale s lehkým úsměvem na rtech.
I když je Owen Pallett zvyklý na one man show, na druhou skladbu, kterou je titulní In the Conflict, se k němu přidávají dva spoluhráči: bubeník Rob Gordon a kytarista Matt Smith, kteří skvěle doplňují Pallettovu mistrovskou hru na čtyři struny. Až na pár výjimek zůstanou na pódiu téměř celý koncert.
Owen Pallett hraje v ponožkách, a přestože toho moc nenamluví, publikum si získává skromným až ostýchavým vystupováním.
Starší věci z alba Heartland se mísí s těmi novými, ještě čerstvými. Když zazní valčíkově E is for Estranged v třídobém valčíkovém rytmu, dav ožívá. Ozývají se pochvalné výkřiky a aplaus. Dívka s modrými stíny a v modrých šatech tančí v modrém světle.
Aplaus následuje i po písních, které fanoušci znají z projektu Final Fantasy.
Dav pod pódiem houstne, čas běží a teplota stoupá. MeetFactory se mění v parní lázně, k čemuž dopomáhá i mlha na pódiu.
Kotel vře, krátce před půl dvanáctou se kapela loučí. Poslední skladba je symbolicky Lewis Takes Off His Shirt. Nevím, jestli ho někteří následovali. Polomrtvá dusnem se vytrácím do letní noci.
Owen Pallett (usa), supported by Buke & Gase (usa)
5. 8. 2013, MeetFactory, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.