Články / Recenze

V zajetí tradice (Spencer)

V zajetí tradice (Spencer)

Jan Šíma | Články / Recenze | 13.02.2022

Je jen málo osobností, které byly během svého života středem mediální pozornosti tak jako princezna Diana (Kirsten Stewart). Její životní příběh byl už vyprávěn mnoha způsoby. Ve snaze ji nahlédnout z nové perspektivy se chilský režisér Pablo Larraín, stejně jako ve svém dřívějším filmu Jackie (2016), odvrací od konvencí životopisných filmů. Nesnaží se o zachycení dobové atmosféry nebo o sledování vývoje postav v pozvolném dramatickém oblouku. Jeho záměr je především přiblížit Dianino subjektivní rozpoložení v momentu životní a emocionální krize. Její portrét je tak složen z pouhých tří dnů během vánočních svátků roku 1991, které má strávit s královskou rodinou v sídle Sandringham. Právě tehdy se její manželství s princem Charlesem (Jack Farthing) začíná pomalu chýlit ke konci.

Již od úvodní sekvence, v níž do sídla přijíždí sama a pozdě, je zřejmé, že se Diana míjí s tím, co se od ní očekává. Personál v čele s majorem Gregorym (Timothy Spall) naopak všechny úkony odvádí s perfekcionistickou důsledností, jeho úkolem je dohlížet i na to, aby princezna ze své role nevyčnívala více než ostatní členové královské rodiny. Každý den má daný harmonogram, vždy jsou pro Dianu nachystány šaty, které si má obléct, její budoucnost je omezována na roli, kterou má plnit. Jak si sama stěžuje svým dětem, v královské rodině splývá minulost s přítomností a pod nátlakem tradice se vytrácí veškerá spontaneita. Paralela, kterou vidí mezi svým životem a osudem popravené královny Anny Boleynové, ji stejně jako blízkost jejího rodného sídla vede k přemítání nad tím, zda si vybrala správnou životní cestu.

„Uvěznění“ v okolí královské rodiny je podáno vyhroceně, se zájmem o zprostředkování psychických stavů, nikoli o přesvědčivé vykreslení situace a ostatních postav. Působivé záběry okolní krajiny i samotného sídla evokují bezčasí, v němž Diana uvízla, v chodbách Sandringhamu zase kamera kopíruje její pohyby či k ní proniká do bezprostřední blízkosti a zapojuje nás tak do jejího prožívání jednotlivých situací. Podobně se soundtrack Johnnyho Greenwooda od klasických motivů často přesouvá k větší disonanci, která navozuje úzkost a paranoiu hrdinky.

Výrazná stylizace a bezmála teatrální herecký projev, ve kterém Stewart výraznými gesty napodobuje spíše mediální obraz než skutečnou osobu, mohou působit vyumělkovaně. Tento manýrismus ale skvěle vystihuje rozpoložení osobnosti, která musí pro své okolí neustále performovat, aniž by se sama rozhodla, jakou roli si vybere. Právě proto Spencer vyniká v nahlédnutí do nitra hlavní postavy. Stylistické postupy, které by se jinde mohly zdát jako přepjaté, naopak umocňují vyhrocenou emocionální situaci. Síla filmu pak spočívá v tom, jak díky upřednostnění osobního prožitku před realistickou rekonstrukcí událostí zachycuje tento zlomový moment Dianina života.

Info

Spencer
režie: Pablo Larraín, 2021
Fb filmu

foto © FilmNation Entertainment

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace