Jakub Koumar | Články / Recenze | 20.02.2021
Jazyk starých stavení se skládá z nepřeberného skřípání, vrzání a praskání, z nichž ani jedno nikdy nezní úplně stejně. V jednom takovém domě se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks. Tvůrci se během své kariéry proslavili nejen jedinečnou, ručně kreslenou grafikou, ale i znamenitými hudebními doprovody her. Průlomovému Machinariu a dechberoucímu Samorostovi 3 pomohl vtisknout duši Tomáš Dvořák aka Floex, na jedinečném jazyku Botaniculy se podepsali pardubičtí Dva. Creaks je asi nejambicióznějším projektem Amanity a o hudbu se opět postaral špičkový skladatel. Asi nejen shodou náhod je to Floexův dlouholetý přítel Brit Joe Acheson, schovaný pod hlavičkou svého nejznámějšího projektu Hidden Orchestra.
Pro Amanitu Design byla hudba vždycky něčím víc než jen atmosférická opora příběhu, funguje i jako jedna z herních mechanik. Nejpatrnější je to u Samorosta, kde je hudba přímo vetkaná do srdce bambulatého hrdiny. Creaks je nenápadnější a místy navazuje na chmurnou snovost Dvořákova Machinaria, rovněž významně reaguje na dynamiku hry plné nápaditých puzzlů. Na začátku se zvuková složka nenápadně vlní v pozadí, ale jakmile hráč naťukne správný postup, rozzáří se jako lampička v potemnělé místnosti a ze stínu se vynoří dechberoucí plejáda všech více i méně představitelných nástrojů. Ty se během šesti hodin postupně rozvíjejí a nabývají jak na komplexnosti, tak na zvukové barevnosti.
Přestože album vycházející u pražského labelu Minority Records pak Acheson významně zredukoval, v jeho struktuře se stále zrcadlí herní svět. Na dvouhodinové nahrávce si pohrává s postupným vývojem, její části evokují tu baroko, tu ke klasicismus, tu futuristický elektro noir. Proplétá se zde kalimba s pulzující elektronikou, jemně nalíčené smyčce s oblými akustickými zvuky něžného klavíru, vypreparovaný glockenspiel s „harfou“ z kráječe vajec. Jakkoli bezbřehý dojem nekonečna vytváří mnoho opakujících se repetic, přetrvává dojem útulnosti a pocit, že Creaks přímo vybízí k zabydlení. Acheson využívá mnoho a mnoho vrstev, ovšem nezabředává do komplikovanosti, a i při těch nejlíbeznějších momentech se vyhýbá kýči.
Z Creaks neustále dýchá atmosféra starodávné vily, jejíž místnosti jsou plné poliček s těmi nejroztodivnějšími předměty symbolizujícími vzpomínky jejích obyvatel. Pokud Amanita Design dokázali uhrančivě vykreslit romantizovanou barabiznu, díky Achesonovi se stává domovem.
Hidden Orchestra – Creaks Soundtrack (Minority Records, 2020)
web vydavatelství
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.