Články / Sloupky/Blogy

Veni Vidi Video #4: Zahraj to znovu, Quentine!

Veni Vidi Video #4: Zahraj to znovu, Quentine!

Shaqualyck | Články / Sloupky/Blogy | 07.01.2016

Určitě už se vám to taky stalo. Koukáte na plátno, promítačka přede a v tom se přistihnete podupávajíc v rytmu zvukové stopy. Hudba je duší filmu a málokdo to ví líp než Quentin Tarantino, jehož snímky prosluly nejen břitkými dialogy a černočerným humorem, ale i pěstěným citem pro výběr dokonalé hudební kulisy. Tak dlouho se někdejší maniak z videopůjčovny v bazarech prohraboval tunami kuriozit i zapomenuté klasiky, až se pro něj hodiny strávené ve společnosti jeho početné vinylové sbírky staly nejen vyhledávanou kratochvílí, ale i způsobem, jak pro své kultovní bijáky najít rytmus a vdechnout jim život. Namísto orchestrálních kompozic dlouhá léta preferoval prachem zapadané skvosty z dob dávno minulých. Ať už se zhlédl v sedmdesátkových slaďácích či našlapaném surf rocku, pokaždé z toho vzešla natolik uchvacující souhra hudby a obrazu, že nad ní dodnes žasnou milióny fandů z celého světa.

George Baker Selection – Little Green Bag
Loudavá chůze ve slow motionu, drsný ksichty, černý kvádra, černý brejle a hravá basa přesně do kroku. Gauneři vznikali na koleně s rozpočtem osekaným na kost, úvodní titulky Tarantinova debutu jsou však důkazem, že kdo umí, dokáže zázraky i za pár šupů. “Kdepak náhoda. Správný otvírák často hledám už ve chvíli, kdy teprve přemýšlím o příběhu.” Vzpomínáte na Misirlou, kytarovou smršť Dicka Dalea, která v nejlepším utne prolog s přepadením restaurace a po přeladění rádia násilně přejde v Jungle Boogie od Kool & The Gang? Novodobá klasika Pulp Fiction je podobnými momenty našlapaná až po střechu...


Chuck Berry – You Never Can Tell
...a řada scén vešla do dějin právě díky Tarantinovu šestému smyslu pro svéhlavé hudební estétství, v jehož důsledku jsou dnes některé okamžiky neodvratně strostlé s tóny té které melodie. Jen stěží můžete poslouchat Girl, You´ll Be a Woman Soon od Neila Diamonda, resp. Urge Overkill a nemyslet přitom na vláčnou Miu v baloňáku. Totéž v bledě modrém platí pro taneční soutěž u Mazaného Králíčka. Stačí aby rock´n´rollová legenda pohladila struny své gibsonky a máte před očima twistující hvězdu Pomády Johna Travoltu po boku stylově rozdováděné Umy Thurman.


Bobby Womack – Accros 110th Street
Šelma Jackie Brown ve svém přirozeném prostředí letištní haly a další působivé intro, které vtáhne na první dobrou. V kompozici jednotlivých záběrů leckdo rozpozná scénickou podobnost s Nicholsovým Absolventem. Cestu Dustina Hoffmana však umně podbarvovala melancholie skladby The Sound of Silence od Simona s Garfunklem, zatímco Pam Grier si vykračuje v rytmu soulové pecky Bobbyho Womacka. Stejný postup, různé ingredience. Práce s náladou radost pohledět.


Santa Esmeralda – Don't Let Me Be Misunderstood
Zkřížené katany, ječící trumpety a čerstvou krví zbrocená sněhová pokrývka. V závěru první části surového opusu Kill Bill se naplno urvala ze řetězu režisérova vášeň pro kung-fu a spaghetti westerny. Ikonický souboj Nevěsty s nelítostnou O-Ren Ishii v zasněžené japonské zahradě však vzývaný tvůrce překvapivě podbarvil taneční verzí klasické balady z repertoáru Niny Simon. S tou si v polovině šedesátých let pohráli už kytaroví The Animals, vyslanci latinského disca Santa Esmeralda přidali o dekádu později pozvolný nástup v rytmu ohnivého flamenca. Tarantino vrátil temperamentnímu hitu popularitu v roce 2003, když s jeho pomocí vygradoval finále svého krvavého baletu.


Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick & Tich - Hold Tight
Grindhouse, společný projekt Tarantina s Robertem Rodriguezem věnovaný brakové produkci z olezlých biografů sice u diváků nebodoval tolik, jak jeho stvořitelé spiklenecky doufali, na půvabu mu to ale nikterak neubírá. V dost možná nejzdařilejší scéně s vraždícím kaskadérem a čtyřmi nešťastnicemi došlo na oblíbenou finesu, kdy je brutální výjev z autorádia diegeticky doprovázen rozjuchanou vypalovačkou plnou rytmického veselí. Bonusem je pak krátká přednáška o Petu Townshendovi, milimetrové načasování a tři opakovačky využívající různých úhlů kamery.


David Bowie – Cat People
Tarantina dlouho štvalo, že tak parádní kousek z pera slovutného Davida Bowieho skončil jen v závěrečných titulcích Schraderova erotického hororu Kočičí lidé. Když po letech vybíral hudbu pro své pojetí života v nacisty okupované Francii, naskočil mu polozapomenutý kus v jeho pomyslném jukeboxu, načež kolem něj vystavěl jednu z vrcholných scén celého filmu. Do historického kontextu sice nezapadá, k nemilosrdné pomstě Shosanny Dreyfus ale sedí náramně.


Morricone?
Trvalo to, ale nakonec se ke svým oblíbeným westernům Quentin dokopal. A pokud šlo o hudbu, dlouho přicházelo v úvahu jediné jméno, a to nikdo menší než slavný Ennio Morricone, jehož práci Tarantino léta bezvýhradně obdivuje. S Djangem to ještě nevyšlo (na soundrack se krom jiného dostalo jen pár Morriconeho starších kousků), pro letošní novinku Osm Hrozných už ale svého nejoblíbenějšího skladatele přecejen ukecal a na první poslech to vypadá, že jej vůbec nešetřil. Máme se na co těšit...


Info

Prequel k lednovému číslu magazínu Full Moon, které jde do světa ve stejnou dobu jako Tarantinův osmý celovečerní film s názvem Osm hrozných.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

To nejlepší z Anifilmu 2019

redakce 14.05.2019

Na Anifilmu je nejlepší to, že volba programu může být dána vysypáním popcornu na rozpis, schůzkami u piva či volných stolů v indické restauraci.

To nejlepší z The Great Escape 2019

redakce 12.05.2019

První návštěva na The Great Escape jednoznačně potvrdila, že britské scéna je na vzestupu, níže ve výběru toho nejlepšího ještě spousta skvělých jmen chybí...

Sharpe 2019: Fanfáry à la Full Moon

redakce 28.04.2019

Dva náramně intenzivní dny budeme vstřebávat ještě dlouho, obsáhlý report čekejte v květnovém Full Moonu, tady zatím první dojmy a nejhlubší zářezy.

Kam na rajz se Zuzanou Kolouchovou

redakce 26.04.2019

Je zatížená na „srdceryvně pozérské balady“ Nicka Cavea, jak sama říká, ale v poslední době vyznává „čím víc nahlas, tím líp“.

Enea Spring Break 2019: tipy Full Moonu

redakce 23.04.2019

Letošní ročník poznaňského festivalu Enea Spring Break jsme si představili již ve dvou textech, nyní přichází čas na vlastní redakční tipy.

Sharpe Moon 2019

redakce 22.04.2019

Showcasová unifikovanost? Ale kdepak. Vybíráme to vyhraněnější z programu bratislavského Sharpu.

Preview: Donaufestival 2019

redakce 22.04.2019

Rozmanitý program rozprostřený mezi dva víkendy. Malé dolnorakouské vinařské město Kremže je klenot z několika důvodů, malý průvodce zde.

Preview: Sharpe 2019

redakce 16.04.2019

Vybíráme z programu festivalu Sharpe a je to zatraceně těžká práce. Silný a propracovaný line-up překvapuje.

Preview: Spring Break 2019 – domácí reprezentace

redakce 10.04.2019

Polská scéna je bohatá a aktivní, na Spring Breaku se pravidelně představuje výběr z toho nejlepšího, co je u našich severních sousedů k vidění.

Co právě v elektru kutěj: Rosa na kolejích napuštěná LSD

redakce 05.04.2019

Pokroucené halucinogenní country, tvrdá elektronika i dada. To vše v dalším dílu novinek z elektronické a experimentální scény.