Články / Sloupky/Blogy

Veni Vidi Video #5: Rockstar, Filmstar, Blackstar? Bowiestar.

Veni Vidi Video #5: Rockstar, Filmstar, Blackstar? Bowiestar.

Shaqualyck | Články / Sloupky/Blogy | 29.02.2016

Vše podstatné shrnuly četné nekrology, jenže některé rány se hned tak nezahojí. S Davidem Bowiem neodešla „jen“ nadžánrová hudební legenda, ale i nadpozemsky kreativní umělec libující si v bezbřehé imaginaci, mistr převleků, provokatér a v neposlední řadě popkulturní ikona fascinovaná světem pohyblivých obrázků. Kdo chce vědět víc, bere do ruky aktuální Full Moon, který se (krom jiného samozřejmě) jeho nebývale pestrou filmografií podrobně zaobírá. Svůj nesmazatelný otisk však tento nepřehlédnutelný chameleon nezanechal pouze v hitparádách a na stříbrném plátně, ale i v blikající říši videoklipů, kterou za ty desítky let na scéně obohatil o tolik „klasiky“, že by to vydalo na encyklopedii. Nebo dvě.

Blackstar
Tahle darda se na první dojem tváří složitě a nepřístupně, ale paradoxně se jí i přes desetiminutovou stopáž daří pravý opak. Prchavá elektronika, roztěkané perkuse, vše nápaditě prošívané tajemným ságem – kdo by odolal? A podobný případ je i surreálné video, které mistr spíchnul se zkušeným Johanem Renckem (Suede, New Order, The Libertines). Zprvu byste jej šmahem zamkli do skříně s cedulkou „samoúčelná úchylárna“, ale záhy zjišťujete, že od zvídavé dívky s ocáskem neodtrhnete oči. A jestli je ten kostlivec ve skafandru skutečně oním Majorem Tomem z balady Space Oddity, na to už budete muset přijít sami. Ukřižovaní strašáci nesmí ani naznačovat a Bowie s knoflíky místo očí zrovna tak, nemluvě o početném komparzu, jehož taneční kreace oživují vzpomínku na hit Fashion.


Stars (Are Out Tonight)
Kanaďanka Floria Sigismondi (vzpomínáte na film/kapelu The Runways?) obula Bowieho v klipu k druhému singlu z desky The Next Day do bačkor a na rámě mu přihrála ledovou královnu Tildu Swinton. Jenže něco na tomhle idylickém středostavovském hnízdečku nesedí. Skutečně sledujeme poklidný život stárnoucího páru nebo spíš dvě vysloužilé hvězdy na zaslouženém inkognito odpočinku? Možná jen zapomněli, kým kdysi byli, anebo je všechno jinak? Kdo je tady celebrita? Kdo si z koho dělá blázny? Bulvár, stalking, paparazzi a bizarní úvaha na téma tajný život bohatých a slavných včetně přidružených entit…


Thursday's Child
I legenda si občas musí odkašlat. Waltera Sterna proslavila videa k tomu nejlepšímu od kapel jako The Prodigy nebo Massive Attack. V případě prvního singlu z Bowieho rozjímavé desky ´hours…´ však agilní Londýňan vyměnil makabrózní elektroniku za melancholický pomaláč s koupelnou, velkým zrcadlem a statickou kamerou. Stárnoucího, životem unaveného interpreta tu sledujeme v soustředěné, nostalgií prosycené chvilce, kdy za zvuků rádia a tekoucího kohoutku zasněně zkouší svou paměť i představivost. V podobně civilní poloze jsme jej vídali zcela výjimečně. Nutno uznat, že k intimní náladě téhle balady sedne náramně.


I'm Afraid Of Americans
Špinavé ulice pulzujícího New Yorku, paranoia a úchylák Trent Reznor jako úlisný stalker Jonny, který Bowiemu nedá vydechnout. Autorská dvojice Nic Goffey a Dominic Hawley, vystupující pod značkou dom&nic, nepatří na poli videoklipů k žádným zelenáčům a jejich portfolio zdobí krom četné spolupráce s kytarovými Supergrass i spoty pro Oasis či The Chemical Brothers. Pro tragikomickou koláž k čtvrtému singlu z elektronikou nabitého alba Earthling pánové hledali (a našli) inspiraci v Taxikáři, kultovním bijáku Martina Scorseseho, a výsledkem byla mj. nominace na nejlepší hudební video roku 1998 na MTV.


The Heart's Filthy Lesson
Industriální zavírák Fincherovy Sedmičky zní démonicky sám o sobě. V kombinaci s na míru střiženým obrazovým materiálem jde však o záležitost natolik temnou a sugestivní, že z ní dodnes leckomu běhá mráz po zádech. Ostřílený Samuel Bayer (Nirvana, The Strokes) vsadil na odpudivé kulisy, gore efekty i cronenbergovskou tělesnost a stvořil bizarní umělecká jatka plná krve, brutality a hrůzyplných výjevů ze světa, jehož pohostinnost byste na vlastní kůži nechtěli zakusit ani v těch nejdivočejších snech.


Blue Jean
Když chcete zatleskat, luskejte. S Julienem Templem (Sex Pistols) toho Bowie spáchal vícero, jejich nejprofláklejším počinem je ovšem příběh ušlápnutého slušňáka, který se snaží dobít srdce své vyvolené skrze značně pofidérní kamarádšoft se slavnou rockovou hvězdou. David si v něm střihl rovnou hlavní dvojroli a komu by nestačila standardní stopáž, může si dát plnou dvacetiminutovou verzi Jazzin´ For Blue Jean. Konec vás možná zaskočí, ale kdo potřebuje hollywoodskou šablonu, když má Bowieho, který se navíc nebojí vysvětlit režisérovi, že takhle si to tedy rozhodně nepředstavoval.


„Heroes“
Vrchol berlínské trilogie. Světlo a tma. Důkaz, jak velkou oporu pro mistra představovali Brian Eno a Tony Visconti. A zároveň Bowieho největší HIT, který ve své době až tak velkým hitem nebyl, a nebýt šťastné shody okolností, nikdy by nespatřil světlo světa, jak popisuje Thomas Jerome Seabrook v knize Bowie v Berlíně. Tak jako všichni velcí hráči, i Bowie věděl, že v jednoduchosti je krása (jen ji objevit) a v žádném jiném videu nevyniklo jeho pověstné „mimozemské“ charisma s natolik přirozenou samozřejmostí jako v „Heroes“. V pozadí jasně září bílý reflektor, kamera pozvolna najíždí a zip od kožené bundy je až úplně dole. To nejlepší nakonec.


Info

Interaktivní dodatek k aktuálnímu číslu magazínu Full Moon, které se krom jiného podrobně věnuje osobnosti Davida Bowieho.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace