Články / Sloupky/Blogy

Versus: Kmeny (Hooligans)

Versus: Kmeny (Hooligans)

Zdeněk Malinský, mexhouse | Články / Sloupky/Blogy | 18.03.2015

Punk’s not dead, to je jasný, ale co Hooligans? Anebo Huligans? První díl vyvolal řadu otázek, ten druhý na tom není jinak. Co my na to? Z pozice média celou sérii podporujeme, na druhou stranu nás to nezavazuje k poklonkování nebo mlčení. Dnes běží na čété dvě třetí díl, Rap, pojďme si promrskat ten druhý, protože fotbal je jen zástěrka. A míč kulatý? Pěst hranatá.

Zdeněk Malinský:
Motto: „Voni sice píšou Kmeny - Hooligans, ale já tam jasně viděl Trhala fialky dynamitem.” via @jehudas

Punk nebyl dle mého gusta, pochvaly se nedočká ani druhý díl. Čekal jsem skutečné hooligans - ultras Sparty, Baníku nebo Slávie, dočkal jsem se soft či light verze. Jako ukázka fightů byly použity jen amatérské záběry z mobilu. Pak pár záběrů šarvátek ze stadiónu, ze kterých není jasné, kdo s kým. Skoro to vypadalo, že se perou fanoušci jednoho mužstva mezi sebou.

Očekával jsem, že autoři ukážou (naznačí), že většina hooligans jsou na podpoře nebo sociálce, skini, fašisti, rasisti a jiní vyvrhelové, prostě jak jsou všeobecně vnímáni. Kupodivu to takto vůbec nepojali. Zbytečně mnoho času zabralo zobrazení cesty na zápas (a zpět), doprovázené buranským chováním, čuráním, popíjením piva a rumu, deklamacemi sloganů a „zpěvu” sprostonárodních písní. Je mi jasné, že zde nenarazím na příliš akademických vzdělanců s chováním dle Gutha-Jarkovského, ale tohle působilo příliš prvoplánově. A když se už této skupině věnuje tolik času, proč pak nejsou prakticky vůbec vidět při akci na stadiónu?

Naopak málo času se věnovalo přípravám i následné akci (slepování transparentu, vlajky, dirigování megafonem…). I u nás lze vidět a slyšet zajímavé a nápadité choreografie, v dokumentu jsme viděli chabý náznak. Lituji, ale nic nového jsem se nedozvěděl. To snad pětadvacet let starý Smyčkův filmu Proč? má větší informační hodnotu. Tak co je? Co je? Co je, co je, co je?


Mexhouse:
Motto: „Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak jsi u mě mrtvej muž!” via Ecce Homo Homolka

Velké hovno, vole. Velké hovno to je. Nerozumím tomu, proč kvalitu nebo informační hodnotu dokumentu odvozuješ od toho, jak naplnil tvoje očekávání. Pro naplněná očekávání se chodí do hampejzu, ne do života, a už vůbec ne do televize. Nezdá se ti, že si protiřečíš, když na jedné straně očekáváš, že ti autoři předvedou typy ze spodní třídy, a pak tě žere, když chlastaj, prděj a zpívaj sprostý písničky? Nerozumím tvojí posedlosti mít všechno pojmenované nebo onálepkované, je přeci úplně jedno, odkud nebo jakého týmu to byli fans/ultras/pičas. Ale trefa do černého je tvoje hláška o tom, že autoři neukázali hooligans tak, jak jsou všeobecně vnímáni. Tady bude zakopaná mrtvola s mičudou, rozhodčí i červená karta. Vypadá to, že autoři Kmenů už v námětu pracují s tím, že plocha necelé půlhodiny stačí na jednu výseč, na „příběh“, „obrazy“, které budou mít obecnější platnost, ale zároveň nebudou mít pražádnou snahu vysvětlit nebo zmapovat, co všechno představuje ten který Kmen. Pointu nebo zásadní myšlenku tohodle dílu vidím v tom, že hooligans nenazírá coby fanatické fotbalové fanoušky, ani jen rváče na podpoře, ale jako zvláštní sebranku napříč generacema, jakési novodobé Homolkovic, viz osazenstvo autobusu, viz zdlouhavé a zdánlivě bezúčelné cestování na místo určení. Fotr, co předeřvává songy o mrdání staré prdele, tlemící se dcera, přiblblý synek, skandující matka? Kdo chybí, bratr nebo bratranec? Ne, jsou jako jedna rodina na nedělním výletě. A ano, v tom případě jsem se něco nového dozvěděl.

P.S. Ano, rvali se fanoušci jednoho mužstva mezi sebou. A tady se nabízí pěkná paralela ke kmeni Punk. Je možné, že pokud mi připadá děsivá davová psychóza na stadionu v kotli (zpomalené záběry jsou vždycky působivé), která je schopná vyplodit cokoliv, podobně může někomu jinému připadat zvířecí i moshpit na punkovém koncertě. Ale zatímco tam, když jdeš k zemi, tě deset lidí zvedne s něhou matky, tady se ničeho podobného nedočkáš. Jiné hřiště, jiná hra.

Info

Premiéra dokumentu Rap 18. 3. od 22:00 na ČT2 a od 22:30 na Kmeny.tv.

www.kmeny.tv
www.facebook.com/projektKMENY

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.