Články / Sloupky/Blogy

Versus: Schwarzprior - IddqD

Versus: Schwarzprior - IddqD

redakce | Články / Sloupky/Blogy | 08.12.2014

Mother: Berlín, 1930. Lola-Lola v podání Marlene Dietrich zkouší nový reportoár, z kabaretu Der blaue Engel se stává Radio Dark Side. Ich bin von Kopf bis Fuß auf Liebe eingestellt mění za Smrt, láska, chcaní. Černé jezdecké botky, pečlivě naleštěné, pocvakávají do rytmu basy, co pulsuje jak fejzrový kanón. Kdyby Timo Vuorensola měl přehled o ostravském dark wave, dostanou fašouni, praještěři a fašouni na praještěrech hudební podkres od Schwarzprior namísto Laibach, v novém Iron Sky. Papežův kabátek sluší, dává vyniknout všemu, co nebylo dostatečně slyšet na ípku a dává celkově zvuku větší razanci. Nejvíc ale ke mně mluví poetika, ve které se mísí futurismus, dada/nonsensová libozvučnost rýmu, vytvářející občas vtipnou, ale nakonec trefnou juxtapozici, která je společným jmenovatelem snad každého textu. Nakonec, trackem Železem rty hýbe melodie, která se nepovede každé kapele a na kterou mnohé čekají věčně. Jak moc je zvrácené mluvit v tomhle případě o hitu?


Fucker: Tak to ti řeknu úplně přesně. Zrovna nedávno jsem koukal na holku zespodu a poprvé v životě mě napadlo, jaké by to bylo, kdyby mě přetáhla. Páskem. Bičíkem. Bičem jako svině, dokud není krev, není život. Se Schwarzprior se to má podobně. Protože je sleduju od začátku, stejně jako I Love 69 Popgeju nebo (svého času) Like She z ostravské scény kolem Strážné věže, měřil jsem jim péra v běhu. Koule jako orloj. Velmi podivné a vizuálně pozoruhodné partičce výtvarníků asi nebudete věřit “introvertní disko”, o kterém zpívají, na druhou stranu že budou nahrávat s Moimirem Papalescu, to by mě taky nenapadlo. Ne že bych s tím měl problém, deska maká jako pokažený syntezátor na jatkách, ovšem abyste je plně docenili, musíte vidět živě, s projekcí, s ksichtem penisu. Ujeté texty, vyjetý humor, obludné metatextové metličky, černobílé pičky, nevím, proč jim to trvalo tak dlouho. Syrové gotické elektro? Audiovizuál, přesahy. Není to filozofická skládačka, ale tma sahá daleko. Minimálně do rakoviny Kylie Minogue. Už jsem přes morál? Aha.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.