Články / Reporty

Víc než jen rozmar? (Anguish)

Víc než jen rozmar? (Anguish)

Lukáš Grygar | Články / Reporty | 30.07.2019

Řekni mi, jaká trička vidíš na kuřácích před koncertem, a já ti řeknu, jaký bude? Godflesh, Swans, Zappa, Faust. Faustů bylo hned několik, protože jeden měl místo i na pódiu – zasloužilý krautrocker Hans Joachim Irmler s experimentálním rapem Dälek kamarádí už dvě dekády, ale mě nezajímalo, co přesně ho dovedlo do společného projektu ještě se švédskými freejazovými improvizátory Fire! Orchestra, mě zajímalo, jak přesvědčivé to spojení bude naživo. Jak si každý ze zúčastněných obhájí svůj hudební vklad do výsledného celku. Ať mluví hudba!

Namísto ní naneštěstí po většinu času mluvila pro Akropoli typická zvuková koule. Hlučné kapely tam neumí a Anguish je projekt přesně tak hlučný, jak by se dalo odvozovat nejenom z triček. Kdo slyšel loňskou desku, odezíral ze rtů nejenom Willu Brooksovi z Dälek: když zrovna saxofonista Mats Gustafsson nehrál, šklebil ústa a vyplazoval jazyk, jako by se snažil od všeho toho rámusu ochladit. S dynamikou se tu nemazal ani zvukař, ani kapela, která vesměs pálila ze všech dostupných baterií, a těch několik sporadických vydechnutí člověku jen připomenulo, že Brooks má v arzenálu i skvělé texty.

Jasně, pro jeho Dälek je valivý zvuk charakteristický, ale když mu naživo rozumíte sotva agresivní „FUCK“, je všechno rázem poloviční. Totéž platilo pro Irmlerovy syntezátory, jejichž kosmische plochy člověk spíš tušil, než že by je v decibelech opravdu rozklíčoval. Zase jsem si vzpomněl, jak mě manévrování hlasitostí fascinuje u kapel typu Swans, kde s ním držíte krok i ve chvíli, kdy vám kosí vláskové buňky v uchu. A oproti Swans tohle samozřejmě nebylo zase TAK nahlas.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Přesto jsem bloudil, dychtivě se chytal beatů v Gut Feeling nebo Wümme, ve které vyhřezne motorik, ale zatímco na desce se pozoruhodně rozdrolí do dälekovské dystopie (diss-topie, jak říká kamarád Ondřej), tady se žádná katarze nedostavila.

Její náznak přišel až s autenticky vytleskaným přídavkem, a jestli bylo autentické i konstatování, že „nevíme, co přesně se teď stane“, tak se paradoxně poprvé za celý koncert stalo, že mi Anguish secvakli dohromady jako víc než jen rozmar. Vše začal Irmler a ostatní se organicky přidávali, navázáni jeden na druhého způsobem, který mi předtím scházel. Když Brooks na odchodu zvedl pěst na znamení solidarity, z publika se mu vracela jako ozvěna bez ohledu na trička. Spojeni účelem, konečně.

Info

Anguish (de/us/swe)
29. 7. 2019 Palác Akropolis, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?