Články / Reporty

Více lidskosti (Holly Herndon)

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 09.12.2019

Roman Ole, Albertine Sarges, Colin Self, Franziska Aigner, Evelyn Saylor, Holly Herndon, Mat Dryhurst – sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti. Nestává se často, aby byla lidskost v čiré, uvěřitelné a srozumitelné formě tak dobře viditelná, až téměř hmatatelná. Holly Herndon a jejím spolupracovníkům se toho podařilo dosáhnout zapojením nových technologií do kreativního procesu.

Herndon na svém letošním albu Proto spolupracovala se Spawn – počítačovým programem se schopností strojového učení. Ten vyvinula společně se svým partnerem Matem Dryhurstem, umělcem a výzkumníkem v oboru technologií a etiky, a expertem na umělou inteligenci Julesem LaPlacem. O Spawn Herndon mluví jako o svém „děťátku“ a vnímá ji jako spolupracovnici, ne jako pouhý nástroj. Představení bylo součástí doprovodného programu k výstavě Latent Being multimediálního umělce Rafika Anadola a do jisté míry představovalo protiklad k vystoupení finského elektronického dua Amnesia Scanner z předešlého týdne (čtěte zde).

Obě show spojuje hledání humánnosti a snaha přiblížit, polidštit umělou inteligenci, a to v přímém kontaktu s publikem. Každá přitom svůj cíl uchopuje jinak. Pod vedením Amnesia Scanner jsme se procházeli po labyrintu někde na okraji pekla, pomocí masek a špetky cynismu jsme zpracovávali zraňující prožitky a negativní emoce a vyrovnávali se s nimi každý po svém. Herndon a spol. nás naopak zaplavili přívalem pozitivní energie a zapojili do svého kolektivního úsilí – v jednu chvíli doslova, když nám Colin Self předzpívával a my opakovali po něm, aby i naše hlasy mohly být použity při trénování Spawn. Účinkující před nás předstoupili bez masek, v prostých světlých kostýmech, které působily jako z filmové pohádky, a pomocí vokálů a moderních technologií dali dohromady intimní, přesto ambiciózní show. Stejně jako se na plátně do sebe vlévaly předem připravené vizuály se záběry kamery v reálném čase, přelévaly se i jednotlivé hlasy a místy nebylo možné rozeznat, kde končí ten čistý lidský a začíná počítačem procesovaný. Místy se scházely v souzvuku a jindy do sebe narážely protichůdné sonické vlny. Vokály se staly hlavním výrazovým prostředkem, elektronická hudba fungovala spíše jako podklad a teprve při přídavku dosáhla tanečního beatu a vysoké hlasitosti. Spawn přímo v akci jsme ale neslyšeli, na to je, jak Herndon objasnila, ještě příliš stydlivá.

Ačkoliv by experimentální elektronika a vícehlasy mohly snadno připomínat nějaký rituál, v tomto případě tomu tak nebylo. Rituál rozděluje na zasvěcené a nezasvěcené, zatímco tady nebyla žádná jasně stanovená hierarchie mezi účinkujícími a publikem, ani mezi jednotlivými účinkujícími. Každá skladba byla samostatným dějstvím a i ti, kteří v něm zrovna neměli part, vždy zůstali na pódiu a poslouchali. Drobnými gesty – ať už usrkáváním čaje či výmluvnými grimasami při rozmotávání zašmodrchaných kabelů – dávali najevo, že jsou koneckonců taky jen lidé. Samotná Herndon se občas stáhla do ústraní a nechala povystoupit své kolegy, ke kterým zjevně chová hlubokou náklonnost a respekt. Lehkost a radost, s jakou všichni sdíleli pódium, byla nakažlivá a byla působivou stránkou celého představení.

Jestli jsme se předešlý týden s Amnesia Scanner pohybovali po okrajích pekla, tentokrát jsme nahlédli do jakési verze ráje – ne toho slibovaného v posvátných knihách, ale takového, jakého by mohlo být možné dosáhnout pokorou a vzájemným respektem tady na zemi.

Info

Holly Herndon (us)
6. 12. 2019 Kraftwerk, Berlín

foto © thejaymo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.