Články / Reporty

Více lidskosti (Holly Herndon)

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 09.12.2019

Roman Ole, Albertine Sarges, Colin Self, Franziska Aigner, Evelyn Saylor, Holly Herndon, Mat Dryhurst – sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti. Nestává se často, aby byla lidskost v čiré, uvěřitelné a srozumitelné formě tak dobře viditelná, až téměř hmatatelná. Holly Herndon a jejím spolupracovníkům se toho podařilo dosáhnout zapojením nových technologií do kreativního procesu.

Herndon na svém letošním albu Proto spolupracovala se Spawn – počítačovým programem se schopností strojového učení. Ten vyvinula společně se svým partnerem Matem Dryhurstem, umělcem a výzkumníkem v oboru technologií a etiky, a expertem na umělou inteligenci Julesem LaPlacem. O Spawn Herndon mluví jako o svém „děťátku“ a vnímá ji jako spolupracovnici, ne jako pouhý nástroj. Představení bylo součástí doprovodného programu k výstavě Latent Being multimediálního umělce Rafika Anadola a do jisté míry představovalo protiklad k vystoupení finského elektronického dua Amnesia Scanner z předešlého týdne (čtěte zde).

Obě show spojuje hledání humánnosti a snaha přiblížit, polidštit umělou inteligenci, a to v přímém kontaktu s publikem. Každá přitom svůj cíl uchopuje jinak. Pod vedením Amnesia Scanner jsme se procházeli po labyrintu někde na okraji pekla, pomocí masek a špetky cynismu jsme zpracovávali zraňující prožitky a negativní emoce a vyrovnávali se s nimi každý po svém. Herndon a spol. nás naopak zaplavili přívalem pozitivní energie a zapojili do svého kolektivního úsilí – v jednu chvíli doslova, když nám Colin Self předzpívával a my opakovali po něm, aby i naše hlasy mohly být použity při trénování Spawn. Účinkující před nás předstoupili bez masek, v prostých světlých kostýmech, které působily jako z filmové pohádky, a pomocí vokálů a moderních technologií dali dohromady intimní, přesto ambiciózní show. Stejně jako se na plátně do sebe vlévaly předem připravené vizuály se záběry kamery v reálném čase, přelévaly se i jednotlivé hlasy a místy nebylo možné rozeznat, kde končí ten čistý lidský a začíná počítačem procesovaný. Místy se scházely v souzvuku a jindy do sebe narážely protichůdné sonické vlny. Vokály se staly hlavním výrazovým prostředkem, elektronická hudba fungovala spíše jako podklad a teprve při přídavku dosáhla tanečního beatu a vysoké hlasitosti. Spawn přímo v akci jsme ale neslyšeli, na to je, jak Herndon objasnila, ještě příliš stydlivá.

Ačkoliv by experimentální elektronika a vícehlasy mohly snadno připomínat nějaký rituál, v tomto případě tomu tak nebylo. Rituál rozděluje na zasvěcené a nezasvěcené, zatímco tady nebyla žádná jasně stanovená hierarchie mezi účinkujícími a publikem, ani mezi jednotlivými účinkujícími. Každá skladba byla samostatným dějstvím a i ti, kteří v něm zrovna neměli part, vždy zůstali na pódiu a poslouchali. Drobnými gesty – ať už usrkáváním čaje či výmluvnými grimasami při rozmotávání zašmodrchaných kabelů – dávali najevo, že jsou koneckonců taky jen lidé. Samotná Herndon se občas stáhla do ústraní a nechala povystoupit své kolegy, ke kterým zjevně chová hlubokou náklonnost a respekt. Lehkost a radost, s jakou všichni sdíleli pódium, byla nakažlivá a byla působivou stránkou celého představení.

Jestli jsme se předešlý týden s Amnesia Scanner pohybovali po okrajích pekla, tentokrát jsme nahlédli do jakési verze ráje – ne toho slibovaného v posvátných knihách, ale takového, jakého by mohlo být možné dosáhnout pokorou a vzájemným respektem tady na zemi.

Info

Holly Herndon (us)
6. 12. 2019 Kraftwerk, Berlín

foto © thejaymo

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...