Anna Mašátová | Články / Reporty | 06.03.2013
Po sedmi letech se do Prahy vrátil osmatřicetiletý mistr Djingu, kanadský rodák Eric San. A byla to show, jakou zdejší luhy a háje ještě nezažily. V soutěži o nejšílenější noc by jí mohli konkurovat snad jen Flaming Lips na Colours of Ostrava. Jenže těch bylo na pódiu větší než malé množství, Kid Koala to zvládli s plnou parádou ve čtyřech.
Večírek odstartovala Adira Amram & The Experience z New Yorku. Sám San je uvedl se slovy, že nám budou první dvě minuty připadat ujetý, ale pak se s tím srovnáme. Jenže on byl vlastně celý večer dost ujetý. Pekelné hadříky předskokanek à la Flashdance, tuny třpytek snášejících se na diváky, kousavé texty, taneční kreace, ze kterých by omdléval i Harapes. Mečivý baconcheeseburger kazoo. Adira, Jessi a Maresa si zkrátka publikum omotaly kolem prstu.
A ve stejném duchu se pokračovalo. Na pódiu vyšperkovaném kulisami jak z kresleného filmu roztáčel San vinyly s elegancí šéfkuchaře. Bez okázalosti, laptopu, sluchátek, jen sakra dobré nahrávky a široký nakažlivý úsměv. Dokonce si nechal pod pokličky nahlížet kamery, které jeho hbité prsty přenášely na obrazovky za ním.
Lepší představení nového alba 12 Bit Blues si rozjařený dav pod pódiem ani nemohl přát. Kid Koala stvořil poctu blues jako nikdo jiný. Autoři stařičkých nahrávek, které Eric elegantně omladil, by se asi nestačili divit, kterak se při nich hipsterská mládež kroutí. Zahajovací 1 Bit Blues vystřídalo pomalejší, až smyslné 3 Bit Blues a na scénu vyběhly opět bosorky. Pro tu chvíli však vyměnily svítivé trikoty za oku lahodící sporé oblečky, snad ze šantánu Divokého západu.
Teplota v sále citelně stoupala, blues střídalo zase jen blues, divoženky z The Experience odhazovaly kousky oblečení, sváděly péřovými vějíři a konečně přiběhl i Eric v koalím outfitu! A pak už to šlo jak ve zrychleném filmu. Nebo v několika filmech najednou. Bordelová atmosféra Moulin Rouge. Střih. Návod na sestrojení gramofonu. Střih. Skoky na trampolínách. Střih. Mimozemšťan.... Muppeti v kožených oblečcích pařící do rytmu... Vzduchem létaly chňapky na vaření, kazoo i papírové vlaštovky.
Fenomenální závěr celého opusu 8 Bit Blues, kdy vás KoalAir vezmou na palubu letadla z Chicaga do Los Angeles. Sexy letušky rozdávají cukrovinky, vzápětí běhají i s přerostlým koalím mládětem mezi diváky, uspořádají soutěž v podlézání tyče či kdo zavřeští originálněji na kazoo. A věřte, že vaše smysly už to všechno odmítají zaznamenávat.
Přemrštěný, geniální cirkus Vinyl Vaudeville 2.0 Tour to rozbalil v Lucerna Music Baru se vší parádou. Nejbláznivější počin na planetě Zemi – a možná i v celém vesmíru.
Kid Koala’s 12-bit Blues Vinyl Vaudeville Show (can)
3. 3. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.