Barbora Števanka Kadlíčková | Články / Rozhovory | 09.07.2022
Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Trojice ještě na střední v roce 2014 objevila v počítači učitele Abaha Erzy hudbu System of a Down, okamžitě propadla metalu a s nasazením se začala učit hrát na elektrickou kytaru, baskytaru a bicí. Narozdíl od počátečních negativních reakcí okolí kapela Voice of Baceprot způsobila senzaci v mezinárodním měřítku a setkala se s nadšením ze strany západních médií, i mnoha hudebníků, včetně Toma Morella. O tom, zda sundskému výrazu pro hlučnost „baceprot” dělají čest, se už za několik dní přesvědčíme na Colours of Ostrava. Na otázky odpovídala zpěvačka a kytaristka Marsya.
Kapelu jste založily coby teenagerky. Jak reagovaly vaše rodiny, když se dozvěděly, že chcete být hudebnicemi, a co si o vaší kariéře myslí teď?
Na začátku byly v šoku a bylo pro nás těžké získat jejich souhlas. Když se ale díváme zpět, rozumíme, proč reagovaly tímto způsobem. V té době bylo velmi vzácné najít lidi, kteří hráli stejnou hudbu jako my. Teď už naše rodiny porozuměly, a přijaly skutečnost, že na tom, co děláme, není nic špatného, obzvláště když jsme díky hudbě schopné je podporovat a finančně přispívat. Od té doby máme jejich požehnání a podporu.
Pocházíte z konzervativní náboženské komunity na západní Jávě a bohužel jste se setkaly s mnoha výhrůžkami a dokonce fyzickými útoky kvůli vaší umělecké dráze. Řekla bys, že se názory a atmosféra v komunitě mění s příchodem nové generace?
Ano, věříme, že se to mění, nebo alespoň že mladí si myslí, že je zbytečné debatovat o kreativitě na základě náboženského nebo kulturního stanoviska. Taky cítíme, že mladší generace je schopná více se zaměřit na kreativní práci bez ohledů na negativní reakce od té starší.
Metal je v Indonésii velmi populární a váš projekt je z mnoha důvodů ojedinělý. Jak vás metalová scéna přijala?
Upřímně to nebyla úplně hladká plavba. Přicházela odmítnutí, taky jsme se stávaly cílem různých druhů diskriminace dříve, než lidé a scéna byla schopna nás a naši hudbu přijmout. Dělo se to z různých důvodů a nakonec jsme se naučily, že konzervativní lidé jsou všude, ať už jde o náboženské, kulturní nebo jiné kruhy. Snažíme se pouze být samy sebou a představit naši hudbu světu bez toho, abychom se v něčem změnily, protože chceme být přijaty takové, jaké jsme: jako VOB.
Proč jste se v roce 2020 přestěhovaly z rodného města Singajaya do Jakarty? Studujete stále hudbu?
Bylo období, kdy jsme asi rok neměly koncerty a nedělaly jsme nic jiného kromě prodeje jídla a oblečení, abychom se uživily. Pro mladé dospělé ženy to byly velmi nejisté časy, protože bylo velmi pravděpodobné, že naše rodiny budou naléhat, abychom se provdaly, pokud bychom byly v jejich rámci považovány za neproduktivní. My jsme se nicméně chtěly dále živit hudbou. Nakonec jsme se rozhodly společně přestěhovat do Jakarty. Tam jsme dostaly příležitost zlepšovat naše hudební dovednosti a učit se u nejlepších profesionálních hudebníků z okolí, kteří si vybudovali kariéru dlouho před námi. Při psaní písní ale stále žádáme o radu nebo názor Abaha Erzu, učitele z naší domoviny, který hrál na naší cestě olbřímí roli.
Předělávali jste písničky od kapel jako Metallica, System of a Down, Rage Against the Machine, Slipknot a dalších. Kdo jsou vaše největší inspirace a vzory?
Všechny kapely, které jsi zmínila, těmi nejbližšími System of a Down a Rage Against the Machine. Staly se východisky, ze kterých jsme se učily o hudbě, která se nakonec pro VOB stala identitou. Kromě nich Abah Erza. Přestože není příliš známý, jeho vliv na naši hudbu je nepřekonatelný, a to i ve srovnání s takovými, jako jsou SOAD a RATM.
Tento rok jste vydaly píseň [Not] Public Property, k níž vzniklo stejnojmenné hnutí. Co je jeho posláním?
Píseň i hnutí jsou formou našeho zájmu o lidi okolo nás, v tomto případě jde o ženy, které stále více ztrácí kontrolu nad vlastním tělem a mnoho z nich se stalo oběťmi sexuálního násilí, často způsobeného někým blízkým. Jako spolu-oběti je chápeme a cítíme jejich bolest. Je to problém, který by neměl být ignorován. Proto jsme se pokusily pomoct a promluvit o něm skrze médium, které je nám nejbližší. Doufáme, že Not] Public Property by jako píseň mohla pomoci vzbudit odvahu a sílu u obětí sexuálního násilí, aby byly schopny promluvit o svém utrpení skrze hnutí [Not] Public Property.
V písni God, Allow Me (Please) to Play Music mluvíte o konfliktu mezi kritickými názory společnosti a vaší vlastní potřebou osobní svobody a sebevyjádření. Co vám pomohlo překonat těžké časy, kdy jste se cítily odrazovány od hudby?
Každá z nás navzájem a dohromady my čtyři s Abahem Erzou. Vždy se můžeme o sebe opřít a dát si navzájem sílu, abychom se posunuly kupředu. Byla doba, kdy jsme si uvědomily, že hateři chtějí, abychom přestaly hrát. To nás vybudilo k tomu, abychom byly ještě hlasitější. Neděláme nic špatného a tak nemáme důvod se bát.
Skládáte nové písničky?
V posledních měsících jsme napsaly několik nových písní a textů a taky máme několik projektů čekajících na vydání.
Co byl pro kapelu dosud největší zážitek?
Vyjet na turné, učit se spoustu nových věcí o hudbě a fungování průmyslu byly jedny z nejcennějších zkušeností, co máme. Společně jsme si prošly dobrým i zlým jako sestry, které se neustále podporují.
Voice of Baceprot (ri)
web
živě: Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu
foto © se svolením Colours of Ostrava
Anna Baštýřová 06.08.2022
Barvičky, třpytky, tanec, psychedelické projekce i hudba. To je festival Stone Smoker. Rozhovor s pořadateli.
Kristýna Šaarová 27.07.2022
Keoni hledá inspiraci v sexu, Bohu, vesmíru a spojení s vyšší podstatou bytí. Texty jdou ruku v ruce se směsí hudebních stylů, které se v každém tracku slévají v jednolitý…
Barbora Števanka Kadlíčková 30.06.2022
Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.
Václav Valtr 24.06.2022
Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.
Adéla Polka 23.06.2022
Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.
Jarmo Diehl 22.06.2022
Klasicistní pětipodlažní vojenská budova z roku 1844, která zůstala v téměř původním stavu? Kasárna Karlín slaví pod patronací Pražského centra páté narozeniny a my chceme být u toho. Rozhovor.
redakce 31.05.2022
Dr. Fleischman chystají v Česku hned dva koncerty. Chvíli na zodpovězení pár otázek si udělal Marcin Dubrawski, který v kapele hraje na bicí a má na starosti texty.
David Čajčík 16.05.2022
Jako pozvánku na květnový koncert postpunkových Crack Cloud odemykáme rozhovor, který vyšel ve Full Moonu #113.
Viktor Palák 12.05.2022
Viera Marinová je zvuková designérka, která stojí mimo jiné za ceněným krátkým filmem Milý tati.
Adéla Polka 09.05.2022
Falešný kněz Poly si ve svých obsáhlých kázáních rád rejpne a nechá být. Ať si každý přebere sám. Rozhovor.