Články / Reporty

Všechna zelenina se vozí z Kalifornie (Ok Vancouver Ok)

Všechna zelenina se vozí z Kalifornie (Ok Vancouver Ok)

Broněx | Články / Reporty | 04.09.2013

To, že je Boro nejlepší klub(ovna) v Brně, je prostě jasné, v programu sklepa na Křenové člověk málokdy šlápne vedle. Princip dramaturgie zdejších koncertů bývá průzračně jasný a jednoduchý – zahraniční kapela, o které jste možná nikdy neslyšeli a která jede evropské turné plus minus za cesťák, a k tomu nějaký domácí support. A pak už ani tolik nezáleží na tom, jestli ten konkrétní koncert pořádá Keftes party, ABBA, Brokolis, AVA, You Have Not Enough Minerals nebo někdo úplně jiný. Čiré a viditelné nadšení spojuje hardcore i elektroniku.

Letos opět probíhala přes léto v Boru rekonstrukce, a zatímco loni se úplně přestavěl bar a omlátila omítka, tentokrát jsou proměny drobnější. Nejnápadnější zásah je nakonec ultimátně pozlacené schodiště a celá vstupní chodba. Příchod do Bora teď připomíná svého druhu iniciační rituál nebo něco podobně zásadního. Možná trochu přeháním. Každopádně letošní sezóna v Boru začala 2. září koncertem pod hlavičkou promotérů ABBA. Kanadská dvojice Ok Vancouver Ok a jako support Andrea Rottin.

Andrea Rottin je italský divnofolkař usazený v Praze. Jeho písně jsou plné zvláštního kvílení, brumlání, chrčení, mňoukání, vytí, broukání, hekání, křiku, jekotu a dalších zvuků, o kterých pochybujete, že je vůbec vyluzuje lidská bytost. Když ještě Andrea uvádí jednotlivé písně tichým hlasem a češtinou se silným italských akcentem, působí jako vtipný oukropeček. Když se ale člověk zaměří na technicky skvělou, nápaditou a dynamickou kytaru, jakýkoli náznak pousmání je pryč.

Ok Vancouver Ok představují osvědčený model „týpek s kytarou a jeho holka za bicíma“. Kapely tohohle typu jsou vždycky tak trochu jako lekce z pozorování partnerského života, pohled do rodinného obýváku, přirozená sehranost a vyměňování vzájemných pohledů – a vůbec to nemusí znít jako Jack a Meg. OK Vancouver OK hráli příjemné a v dobrém slova smyslu nenáročné písně s enviromentálními přesahy v textech... jako třeba píseň o tom, že do Kanady se všechna zelenina vozí z Kalifornie. A jako přídavek: „OK, we’ll play one another. This song is dedicated to my mom.“

A potom už jenom DJ set Warrena Milka z ABBA, ale hlavně konverzace na baru, pomalu se propadající do mlžného oparu poličského piva... a ve sklepním vzduchu Bora bylo čím dál víc cítit, že nová sezóna bude opět velkolepá.

Info

Ok Vancouver Ok (ca), Andrea Rottin (ita)
2. 9. 2013, Boro, Brno

foto © Bára Přidalová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace