Články / Recenze

Všechno je pravda, nic není nemožné (Enter Shikari)

Všechno je pravda, nic není nemožné (Enter Shikari)

Jarmo Diehl | Články / Recenze | 26.04.2020

OHODNOŤTE DESKU

„Je to nový začátek, nebo jsme blízko konce?“ ptá se Rou, než zařve: „Pokud je tam někdo, dejte mi znamení!“ Rou Reynolds vyrazil se svými Enter Shikari do prázdných ulic. V ruce mají sedmou desku Nothing Is True & Everything Is Possible, k tomu solidní koncept a plnou hubu politických keců vztahujících se k brexitu i ke zdravotnímu systému vlastní země. Osobité kloubení elektroniky a posthardcoru zůstává, a to v té vykřičenější, neskrývaně chytlavé formě, na druhou stranu vinit je z lacinosti… Na to je novinka příliš komplikovaná a ambivalentní, ostatně ostrovní média nejsou v hodnocení skoupá: NME 4/5, podobně jako Kerrang!, Q nebo Sputnikmusic. „Apocaholics“ rozšiřují bitevní pole, nejde jen o „drinking gin and tonics“. Na to jsou příliš chytří.

„Our minds are firewood/ And now we spark the match/ We set ourselves alight/ Oh, truth hurts/ Now you know - truth frees,“ zní ve skladbě Marionettes, která je rozdělená do dvou částí. Střídání sboru a Reynoldsových elegických popěvků funguje na výbornou. A v těchto chvílích lze přistoupit na metaforu dětského hřiště, která k Enter Shikari pasuje formálně i obsahově. Britové ladně přeskakují mezi jednotlivými hudebními styly, nebojí se výšlapů ani toho, který skákací panák se jim zrovna připlete do cesty. Textově chtějí oslovit vnímavější teenagery i jejich starší sourozence, vykřičenými proklamacemi míří za streetpunkovým publikem.

Není problém jim to uvěřit. V jejich DNA je rozpuštěné držkování Rage Against the Machine, metalcorové divočení, kabaretiérská nonšalance System of a Down i chvatné elektronické riffy a breakcorové rytmy, nestydí se za baladické chvění ani trhání oblohy po vzoru Muse. Trvat to ještě o chvíli déle, nepochybuji, že by došlo i na ozvěny Queen, tedy pokud je nebudeme chtít slyšet v závěrečném songu Waltzing Off the Face of the Earth (II. Piangevole). Nic z použitých prostředků netrčí, jakkoliv by z jednotlivých ingrediencí na první pohled dávila i Čapkova zvířena.

Posluchač, který není z okruhu příznivců, bude uvažovat, komu je deska určená, kdo je uvyklý tak promptním žánrovým spletencům, které připomínají městský parkúr z jednoho okraje velkoměsta na ten druhý: divadelní dům, politická shromáždění, plné stadiony, vážnohudební seance i zevlování omladiny sjeté k řece. Jedno prostředí střídá druhé, podobně jako se míhá písnička za písničkou. Fanoušci Enter Shikari jsou zvyklí na ledacos, tady budou muset přistoupit i na menší množství prvoplánových vypalovaček, u některých položek by jim dokonce mohl zaskočit čaj o páté (hravá pompézní orchestrálka Elegy for Extinction).

Volnočasová hřiště po celé Británii jsou prázdná jen zdánlivě. Enter Shikari se prohánějí na všech najednou a stihnou u toho řičet nevšední touhou po životě i plivat jedovaté mrmlíky do ksichtu těch, kteří drží vachrlatý, nejen ostrovní systém v rukou. „I used to be the king/ But they took everything/ They even stole my crown,“ slyšíme v závěru nahrávky. Enter Shikari se ovšem okrást nenechají, jejich nepodlézavý entuziasmus se vzít nedá.

Info

Enter Shikari - Nothing Is True & Everything Is Possible (SO, 2020)
album na Spotify

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zvukové nákresy s ostrými hranami (Anna Calvi)

Jakub Koumar 05.06.2020

Symfonicky košatý, atmosférický pop však vyžaduje i precizní zpěv, do něhož se jí v mládí zrovna moc nechtělo.

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.