Všechno je špatně, zpátky na stromy

Všechno je špatně, zpátky na stromy, český punk a hardcore v textech 1979–1989. Kniha, která jede v punku jako v tanku. A nejenom v punku, tady v hardcoru. A to v první desetiletce, kdy se tady tyhle dvě inspirativní subkultury hlásily o slovo, tedy 1979 až 1989.

Zatímco dřívější počiny na téma sledovaly hlavně muziku, kapely, koncerty, případně brutální reakci dobového režimu, tato knížka sleduje taky texty, myšlenku, prostě ideový rámec českého punku a hardcoru: o čem se zpívalo, proti komu a za co. Průvodní studii prodlužuje bohatá antologie textů, od Zikkuratu a Extempore přes Radegast, FPB a Kritickou situaci po Šanov 1, Tři sestry, Akutní otravu nebo Požár mlýna. A všecko to rámují rozhovory se čtyřkou těch, co byli různým způsobem při tom: s Josefem Vlčkem, Pavlou Jonssonovou, Petrem Zelenkou a Štěpánem Stejskalem. Ten posledně jmenovaný pak knihu ilustroval snad stovkou dobových fotografií.

Ukázka z průvodní studie Radima Kopáče: Punk a hardcore v Česk(oslovensk)u 1979–1989 bilancuje člověka a jeho svět, servíruje profil různou mírou traumatizovaného jedince na pozadí nevlídné, nenávistné doby. Ve srovnání se světem je v domácí produkci jednoznačně víc mortida než libida, spíš příchylnost k sebezáhubě než k vitální cestě za sebeosvobozením, seberealizací. Jako pars pro toto může posloužit píseň Modrých tanků, jejíž refrén dal název celé knize: „Všechno je špatně, zpátky na stromy.“ Hudebně plula kapela ve vodách smutného, melancholického post-punku, po boku Joy Division nebo Cure, textově pak účtovala rovnou s celým dosavadním lidským snažením, s civilizačním vývojem posledních tisíciletí, s jeho brutalitou a cynismem, naivními pády do náruče hysterických bludů a zvrácených vizí; ten text je přehlídkou všestranných škod napáchaných na těle i duchu lidské společnosti a kultury. A navíc je to báseň, jak má být: imaginace živená kritikou, kritika živená imaginací, komedie i tragédie pod jednou hlavičkou.