Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Štýrský Hradec je město malé, ale kouzelné; remix Znojma, Kutné Hory a Brna. Jasnou dominantou je Hradní vrch (Schlossberg), pod kterým se rozkládá historické centrum zařazené na seznam UNESCO. Středověký základ doplňuje habsburské baroko, secese i současné stavby a kostely, hradbami a obecně zajímavými zákoutími se to tu jen hemží. Za zvláštní zmínku stojí nespočet dvorků a atrií, z nichž je většina volně přístupná. Podrobný report vyjde v dalším čísle Full Moonu, zatím vybíráme několik zásadních prostorů a vystoupení.

Hatis Noit & Vincent Moon x Mausoleum
Japonská experimentální zpěvačka vystoupila spolu s francouzským filmařem v bohatě zdobené hrobce Ferdinanda II. ve velmi neobvyklém formátu. Dvojice v Grazu předem natočila video, které posloužilo nejen jako projekce, ale také jako zdroj terénních nahrávek, které Moon manipuloval. Zčásti přitom šlo přímo o zpěv Hatis Noit, která tak často doprovázela své minulé já nebo jej naopak vedla. Tohle zdvojení bylo fascinující, zároveň ale konceptem neutrpěla hudební stránka.

The International Nothing x Forum Stadtpark Keller
Sklep kulturního centra uprostřed parku byl nejobyčejnějším prostorem festivalu, právě tady ale proběhlo asi nejsilnější vystoupení. Dvojice klarinetistů The International Nothing hrála takřka bez světel, akusticky, pro pár lidí a výsledky byly intimní a nesmírně působivé zároveň. Duo pracovalo s psychoakustikou („slyšením věcí tam, kde nejsou“) a dolovalo z nástrojů naprosto neuvěřitelné zvuky. Třeba když v nesmírně klidném a precizním setu začal jeden z klarinetistů „hrát“ na nástroj třídenním strništěm.

Roi Vaara x veřejnost
Přiznáváme, že na finského performera Roie Vaaru jsme šli s poťouchlým očekáváním zvukového bordelu a veřejného znechucení. Proč? Vaara podle programu už od 80. let provozuje vystoupení, kdy za sebou tahá elektrickou kytaru po dlažbě. Tenhle popis už ovšem neuvádí, že to není jen tyjátr, ale dotažený koncept. Fin připomněl plochy Earth nebo Sunn O))), ovšem s podivnými disharmoniemi a místy naprosto nepochopitelnými detaily. Buranské reakce okolojdoucích tu nebudeme rozebírat, ale když na závěr dvouhodinového pochodu Vaara došel před kostel Panny Marie Pomocné, kde začínala hrát skladba Charlemagne Palestiny pro zvony, byla to čirá transcendence.

Jessy Lanza x Dom im Berg
Na vrchu Schlossberg se stále nacházejí zbytky hradu, v současnosti je ale minimálně stejně zajímavé to, co se nachází v něm. Skála je provrtaná katakombami, tunely a šachtami a vede skrze ni obří výtah s nejdelší indoorovou skluzavkou na světě (bohužel jsme nestihli vyzkoušet). Zároveň se v těchto prostorech hluboko pod skalním masivem nachází trojice klubů, kde probíhal noční program. Ten byl v rámci Elevate přes pár silných setů – 3Phaz, Giant Swan – spíš slabší položkou. Částečně to byl problém konzumního techna, částečně špatné konstelace okolností. Příjemný, nikoli banální elektronický pop Jessy Lanzy padl za oběť pártychtivému davu i nedomyšlenému zvuku a v prostoru se zkrátka rozplynul. Jen pár posledních skladeb fungovalo obstojně. Podobný osud stihl i set zvukově spřízněné Ouri.

Acousmonium x MUMUTH
Poněkud utajenou specialitou letošního Elevate byla přítomnost legendárního prostorového „soundsystemu“ Acousmonium, který navrhli v 70. letech výzkumníci z francouzského institutu Le Groupe de recherches musicales (GRM). Retrofuturistická sestava byla umístěná v působivém moderním prostoru MUMUTH, kde se sešla vyloženě allstar sestava experimentální hudby. Nejvíce nás přitom zaujaly neexistující lidovou hudbou nasáklá skladba Petite symphonie intuitive pour un paysage de printemps od elektroakustického mistra Luca Ferrariho, zvukový dokument z těžebních oblastí Ore od B. J. Nilsena a, neshodně, méně známá francouzská skladatelka Michèlle Bokanowski (Václav), která využívala doslovnějších, ale důmyslných melodií a hypnotizujících smyček, a virtuózní korejská cellistka Okkyung Lee (Jan), která dokázala přesvědčivě podat i naprostý rozpad kompozice.