Články / Reporty

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Polka | Články / Reporty | 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad. Hned v úvodu se Jiří Hradil omluví za nekomfortní podmínky a rozpaluje publikum originální verzí Slovácké suity.

Na pódiu ve středu září v bílých košilích seskupení Horňácké muziky Petra Mičky, které těsně z obou stran svírá Lesní zvěř. Prvotní rozpaky, které jsou na podiu patrné, se pomalu rozplývají, zvuk si sedá a zdánlivá roztříštěnost a hrubost obou těles mizí, vzniká fúze mezi starou a novou hudbou. Propojování dvou světů bude tématem celého večera.

Temné melodie Lesní zvěře, které tepou progresivním beatem, rozkrajují smyčcové party opatrně, ale sebejistě, a skladba Frank Frank rozpaluje sál. Petr Mička se ujímá slova a uvádí další skladbu, kterou představí v její nejstarší podobě. Sálem se rozezní mohutné mužské vokály „Háj, háj“ a starší diváci si pobrukují s nimi. Pánové na podiu se culí na mladé dívky v prvních řadách, culení pak přeruší krojovaná dáma o berlích v bohatém kroji, která všem bere dech. Anna Šajdlerová, opřená o berle sotva stojí a ruce se jí třesou, zpívá tenkým dojemným hláskem, který jako by nezestárl. V publiku je cítit obdiv a nostalgie.

Dnes večer propojujeme kořeny a dáváme jim možnost znovu růst, pokoušíme to staré a dáváme tomu „nový kroj“. Když Šajdlerová dohledá svého Janíčka, nastoupí opět Mička: „Tak jsme vám ju po tom úraze rozhýbali!“ a intimní atmosféra zmizí s krojovanou dámou v zákulisí. Mička zahuláká do publika, jestli je přítomen pan Smutný. Lidé se rozesmějí a po chvíli na podium vstupuje rozesmátý a rozhodně ne smutný pán v letech, který si po cestě nejspíš odřel obočí, které krvácí. Smutný ničeho nedbá a spustí od podlahy o starém vdovci.

Fotogalerii z koncertu najdete zde

Téma smrti proplouvá jako leitmotiv celým večerem a nelze si nevšimnout, že starší generace si o ní zpívá s úsměvem na rtech, kdežto ti mladší téma prožívají s větší vážností. Lehce pohřebním dojmem vyznívá ve varhanním podání i skladba Kebys była katolíčka. Velmi dobře pak funguje spojení starého a mladého přístupu ve skladbě, kterou Hradil nazývá „turbovka“, kdy do pulzujícího beatu vplouvají velmi nevtíravě a melancholicky smyčce a skladba graduje přes nu-jazz až do taneční podoby.

To už se na podium vrací stará dáma a z publika se ozývá ženský hlas se slovy: „Já vás milujem!“ Šajdlerová zpívá opět o Janíčkovi a doprovod Lesní zvěře jí překvapivě přirozeně sluší. Když zazpívá „ej bože rozbože, co jsem to porobila“, podtrhnou její něžný výstup silné mužské vokály a člověk má dojem, že zpěvačka skutečně v životě provedla něco špatného.

Modré a červené dvojcédéčko pak přichází pokřtít pálenkou Milan Tesař, který hledá přízviska pro Hrubou hudbu a přes Hrubína se dostává k hrubé mouce, čímž přeje ansámblu, aby byli stále čistí a hrubí. Na závěr zazní píseň Vandrovali hudci a Miloš Rejsek s Jiřím Hradilem se zasněně pustí do zpěvu s Horňáckou muzikou. Koncert uzavírá nečekaný host v podání Jaroslava Rudiše, který svým recitálem, který známe z Kafka bandu, oznamuje, že „já, ty, už nejsme my“.

Sice tu jednou nebudeme, ale s Hrubou hudbou, která ten večer dokázala velmi vkusně propojit starou generaci s mladou, se nám ta informace snáší nějak líp.

Info

Hrubá hudba
12. 2. 2020 Kabinet múz, Brno

foto © David Pelikán

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.