Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: Ai Fen

Vstupní prohlídka: Ai Fen

redakce | Články / Rozhovory | 26.02.2020

„Zahraju dvakrát, zatím v Česku, jednou v Brně a 27. února křtím album postforever v pražském Punctu. Pak pojedu turné s perfektním projektem The Boiler, se kterým zahraju i v Brně,“ říká polsko-čínská hudebnice a producentka Ewelina Vlcek-Chiu aka Ai Fen. Umělkyně, známá z witchwave dua Ba:zel, po prvních singlech právě vydává debutové album postforever, které obsahuje deset tracků pohybujících se v žánru experimentálního popu s prvky screama, ambientu a techna. Co jí baví, za co utrácí a z čeho má strach?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Říkám, že je to screamo pop nebo trauma pop, protože se jím nechávám zcela pohltit a občas musím křičet. Zároveň ze sebe vytahuju to, co mě nejvíc děsí.

S Ba:zel jsem se hodně soustředila na externí věci: politiku, společenské teorie, chování lidí v kapitalistickém světě. Zeptala se mě kamarádka, jestli emocionálně riskuju, jestli je tohle tvorba, kterou mám strach sdílet. Uvědomila jsem si, že ne. Nešla jsem do hloubky, snažila se utajit své emoce za cool filtry. Vyzvala jsem tedy sama sebe k sestupu do vlastních hlubin, obklopila se samotou, brečela jsem, křičela, vztekala se.

Zároveň jsem měla technický problém, neuměla jsem vůbec jednat jako producentka. Abych se z toho pocitu bezmoci a paralýzy dostala, rozhodla jsem se soustředit na povědomý element: svůj hlas. A to taky odkazuje na to, co na desce postforever řeším nejvíc - identitu a existenciální výzvu žít v době klimatické krize, protože ta krize bourá strašně moc představ o budoucnosti, ve kterých jsme byli vychováni.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Dýchám a potím se hudbou a zvukem. Dlouho jsem dělala vedlejší věci: studovala jsem neurovědu v USA, pak literární a kulturní teorii v Praze, učila jsem angličtinu, od šestnácti jsem měla nějaké pravidelné práce. Od roku 2014, kdy jsem potkala Dana Vlčka (druhá polovina Ba:zel, pozn. ed.) a on mi řekl “máš hezký hlas, pojďme udělat projekt”, se věnuju jenom hudbě. Je pro mě ale velmi důležitá i jóga a meditace.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Zatím jsem hrála jako Ai Fen jenom jednou. Bylo to vlastně poprvé, co jsem byla na pódiu sama, a byla jsem z toho dost nervózní, ale nakonec jsem si to hodně užila. Pohltilo mě to vlastně nejvíc, co se mi kdy stalo, asi díky tomu, že jsem nemusela reagovat na nikoho jiného krom sebe. Hraní s někým tě vysává, ale zároveň přidává energii. Když sdílím pódium s někým druhým, nejsem schopna se do té hudby ponořit úplně, jsem více připoutaná k realitě. Ale když hraju sama, řeším jenom sebe, jsem zaplavena hudbou a nechávám se unést víc.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Strach o budoucnost.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Vincentka, teplý čaj, voda. Po koncertě vřele vítám domácí pálenky.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Neexistuje něco jako útrata času, všechno má svůj smysl, i když ti to přijde zbytečné v tu chvíli. Je to tak i s penězi, jako většina hudebníků často nemám moc peněz, takže rozhoduju pečlivě, jak utratit to, co mám. Nejvíc teď šlo na master a výrobu kazet.

Jak bys charakterizovala současný svět ve třech větách?
Nadměrnost, která nás rozptyluje od sebe samých. Velká nerovnováha. Nádherná možnost v nebezpečí velkého strachu.

Info

Ai Fen
fb interpreta

Živě:
Ai Fen + Sky (pl) + Oh hi bye
27. 2. 2020 20:00
Punctum - Krásovka, Praha
fb událost

The Boiler (at) + Ai Fen + Salvia
4. 3. 2020 20:30
Bajkazyl, Brno
fb událost

foto © Natalie Kuznetsova

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.

Dmitri Bezkorovainyi: Bělorusové nikdy nebyli tak jednotní a aktivní jako nyní

Michal Pařízek 01.09.2020

Dmitri pracuje jako hudební manažer a novinář v Minsku, je velkým podporovatelem běloruské hudební scény a právě on napomohl jejímu mezinárodnímu zviditelnění v posledních letech.