Články / Rozhovory

Vstupní prohlídka: Ai Fen

Vstupní prohlídka: Ai Fen

redakce | Články / Rozhovory | 26.02.2020

„Zahraju dvakrát, zatím v Česku, jednou v Brně a 27. února křtím album postforever v pražském Punctu. Pak pojedu turné s perfektním projektem The Boiler, se kterým zahraju i v Brně,“ říká polsko-čínská hudebnice a producentka Ewelina Vlcek-Chiu aka Ai Fen. Umělkyně, známá z witchwave dua Ba:zel, po prvních singlech právě vydává debutové album postforever, které obsahuje deset tracků pohybujících se v žánru experimentálního popu s prvky screama, ambientu a techna. Co jí baví, za co utrácí a z čeho má strach?

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Říkám, že je to screamo pop nebo trauma pop, protože se jím nechávám zcela pohltit a občas musím křičet. Zároveň ze sebe vytahuju to, co mě nejvíc děsí.

S Ba:zel jsem se hodně soustředila na externí věci: politiku, společenské teorie, chování lidí v kapitalistickém světě. Zeptala se mě kamarádka, jestli emocionálně riskuju, jestli je tohle tvorba, kterou mám strach sdílet. Uvědomila jsem si, že ne. Nešla jsem do hloubky, snažila se utajit své emoce za cool filtry. Vyzvala jsem tedy sama sebe k sestupu do vlastních hlubin, obklopila se samotou, brečela jsem, křičela, vztekala se.

Zároveň jsem měla technický problém, neuměla jsem vůbec jednat jako producentka. Abych se z toho pocitu bezmoci a paralýzy dostala, rozhodla jsem se soustředit na povědomý element: svůj hlas. A to taky odkazuje na to, co na desce postforever řeším nejvíc - identitu a existenciální výzvu žít v době klimatické krize, protože ta krize bourá strašně moc představ o budoucnosti, ve kterých jsme byli vychováni.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Dýchám a potím se hudbou a zvukem. Dlouho jsem dělala vedlejší věci: studovala jsem neurovědu v USA, pak literární a kulturní teorii v Praze, učila jsem angličtinu, od šestnácti jsem měla nějaké pravidelné práce. Od roku 2014, kdy jsem potkala Dana Vlčka (druhá polovina Ba:zel, pozn. ed.) a on mi řekl “máš hezký hlas, pojďme udělat projekt”, se věnuju jenom hudbě. Je pro mě ale velmi důležitá i jóga a meditace.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Zatím jsem hrála jako Ai Fen jenom jednou. Bylo to vlastně poprvé, co jsem byla na pódiu sama, a byla jsem z toho dost nervózní, ale nakonec jsem si to hodně užila. Pohltilo mě to vlastně nejvíc, co se mi kdy stalo, asi díky tomu, že jsem nemusela reagovat na nikoho jiného krom sebe. Hraní s někým tě vysává, ale zároveň přidává energii. Když sdílím pódium s někým druhým, nejsem schopna se do té hudby ponořit úplně, jsem více připoutaná k realitě. Ale když hraju sama, řeším jenom sebe, jsem zaplavena hudbou a nechávám se unést víc.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Strach o budoucnost.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Vincentka, teplý čaj, voda. Po koncertě vřele vítám domácí pálenky.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Neexistuje něco jako útrata času, všechno má svůj smysl, i když ti to přijde zbytečné v tu chvíli. Je to tak i s penězi, jako většina hudebníků často nemám moc peněz, takže rozhoduju pečlivě, jak utratit to, co mám. Nejvíc teď šlo na master a výrobu kazet.

Jak bys charakterizovala současný svět ve třech větách?
Nadměrnost, která nás rozptyluje od sebe samých. Velká nerovnováha. Nádherná možnost v nebezpečí velkého strachu.

Info

Ai Fen
fb interpreta

Živě:
Ai Fen + Sky (pl) + Oh hi bye
27. 2. 2020 20:00
Punctum - Krásovka, Praha
fb událost

The Boiler (at) + Ai Fen + Salvia
4. 3. 2020 20:30
Bajkazyl, Brno
fb událost

foto © Natalie Kuznetsova

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

VickiKristinaBarcelona: Milujeme blešáky

Adéla Polka 17.09.2021

Skupina jako by se svým vzezřením přenášely při vystoupení do trochu jiné doby. Třicátá léta, New York, špinavé pajzly, vajgly a chlast. A Tom Waits.

Peter „Ryby“ Rybár: Pravý underground je charita

Richard Kutěj 07.09.2021

Jak funguje slovenský undergroundový label, kterému se daří držet krok se světem, jak vypadaly devadesátky na dark elektronické scéně? Nejen o tom je tento rozhovor.

Tomm Prochazka (Dirty Old Dogs): Umět nechat odejít to krásné

Jiří Přivřel 31.08.2021

O inspiracích a tvůrčím procesu, který vedl ke vzniku alba, jsme si povídali s frontmanem Tommem Prochazkou.

Filip Kubelka (Fraj): Absentuje tu tradícia navštevovať festival tohto typu

Jarmo Diehl 24.08.2021

Znáte slovenský region Gemer? Dobrá příležitost, jak ho poznat, se naskytne tento víkend, kdy se v Rimavské Sobotě odehraje festival Fraj.

February: Každá kapela si myslí, že je žánrově rozteklá

Michaela Šedinová 20.08.2021

Skupina February vydává své druhé album. Jejich hudba se pochopitelně vyvíjí – na nové desce si zkouší prvky math-rocku.

Pořadatelská: Pavel Trčka (Fujaré)

redakce 19.08.2021

Fujaré je dobrovolná občanská aktivita, Fujaré to baví, Fujaré se zajímá o svět, Fujaré nemá vlastní prostor, Fujaré je neziskovka.

Ivan Bierhanzl (Ostravské dny): Nejde o výdrž s dechem, ale sluchem

Jarmo Diehl 16.08.2021

Ostravské dny nejsou jistě tak masovou záležitostí, jako třeba Colours, ale jejich publikum je zasvěcené. O festivalu i dalších věcech promluvil Ivan Bierhanzl.

Milan Tesař (Radio Proglas): Naslouchat a reagovat

Michal Pařízek 02.08.2021

Centrum world music v Brně? Může být. S Milanem Tesařem o nové scéně Maratonu hudby, důležitosti hudebních cen i pozitivním efektu covidu na rádio.

Duo Ruut: Inspirujeme se navzájem

Adéla Polka 20.07.2021

Získaly prestižní cenu Ethno Music Awards a letos se se svou citerou vypraví i do České republiky. Rozhovor o estonském zaříkávání i jednom nástroji pro dvě.

Barbora Koritenská, Libor Staněk (Živá vila): Prachatice jsou takové jihočeské Twin Peaks

cyril kosak 15.07.2021

Vivat Vila! Rozhovor o druhém ročníku festivalu, který přesahuje hranice prostého hudebního podniku se sebelepší nabídkou. Pojďte zažít Prachatice!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace