redakce | Články / Rozhovory | 06.10.2020
Písničkář Člověk krve koncertuje už řadu let, do letošního roku se ale zapsal velmi povedeným albem V kuchyni. Desku mu produkoval Tomáš Tkáč (Pris, Něco něco), na jehož labelu Divnosti nahrávka vyšla. Upřímnost i naivita, texty o životě v krajinách u Stříbrné Skalice, o hloubkách lesů, skal, ruin i vlastní duše. Jaké inspirace se v jeho hudbě se odráží? A jak je spojit v jeden jediný svébytný vesmír, který lze nahrát na desku?
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Co si pamatuju, vždycky se u nás doma otáčely gramofonové desky Greenhornů, Spirituálů, Poutníků… Tyhle kapely vonící táborákem a jitřním lesem mi učarovaly. Starší brácha poslouchal Dylana a začal hrát na kytaru. Šel jsem v jeho šlépějích. On se dal později k filmu, mně zůstala muzika.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Studuju vysokou školu. Rád vandruju po různých krajích, čtu knihy a chodím do kina. Občas zajdu na fotbal nebo do hospody.
Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Při současné morové ráně je nejhorší to nehraní.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Kupříkladu na vandru všechna krása kolem. Před člověkem se vyjevují obrazy, jako by někdo měnil kulisy světa, je to divadlo. Než člověk stačí zpozornět, je doma a stýská se mu po těch divech. Během hraní většinou špatně nesu hluk. Při hučení pod pódiem se nedá pořádně soustředit.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Rád si dám medovinu, starou mysliveckou, případně griotku. Obecně moc neholduju alkoholu, ale tohle pití mám spojené s dobrými lidmi a místy. Mít něco z toho v zákulisí, byl bych šťastný. Jo a kafe taky. Co se jídla týče, tak rozhodně bez chlebíčků, oschlých chlebíčků – pohrobků včerejších svátků.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Nedávno jsem si kupříkladu pořídil staré šestistrunné bendžo Mustang, dal jsem za něj půl stipendia, ale nelituju.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Upřímně vůbec nedokážu v krátkosti postihnout, jaký je současný svět. Svět je, jakej je, doba je zlá. Můj svět je každopádně plnej lásky a kamarádství a za to jsem opravdu vděčnej.
Člověk krve
bandcamp interpreta
su 08.01.2021
Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.
Michal Pařízek 08.01.2021
Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.
Maria Pyatkina 07.01.2021
Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.
Anna Mašátová 07.01.2021
Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.
Lukáš Grygar 06.01.2021
"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.
Jakub Peřina 06.01.2021
"Představte si, že je vám čtyřicet sedm let a vydáváte svojí dvanáctou desku. Jaké jsou vůbec šance, že bude jedna z vašich nejlepších?" ptá se Jakub Peřina v rozhovoru s…
Golden Schwarz 18.12.2020
Iniciativa Dokořán se jmenuje sdružení, které už roky dělá Karvinou lepší. Jak se místu daří?
Libor Staněk 15.12.2020
Playlisty temných nálad několika posledních dekád, které se přívalem společenských krizí stávají čím dál úzkostnějšími? Nejen o knize dua Veselý Hroch.
Nela Bártová 14.12.2020
Měli bychom chodit do ulic více demonstrovat a nadávat. Snad brzy přijde událost, která vyvolá chybějící spontánnost, říkají Bare Escape, kteří letos chystají už druhou desku.
redakce 10.12.2020
Poslední výběr nejlepších textů za deset let Full Moonu připravil šéfredaktor Michal Pařízek.